Nová pohádka Obr Dobr rozesmála celý sál

„Nikdy nevylézej z postele, nikdy nelez k oknu, nikdy se nekoukej z okna,“ řekla naučené fráze malá Sofie a udělala přesný opak. Co se stane, když děti neposlouchají ty starší a rozumnější? Ve filmu o obrech, přátelství, snech a odvaze ale žádní starší a rozumnější nejsou, jen malý sirotek a její věrný kamarád Obr Dobr. Spielbergova fantasy pohádka pro celou rodinu, natočená podle knižní předlohy Roalda Dahla, uchvátila publikum.

V předních i zadních řadách kina se během promítání fantasy rodinného filmu ozýval hlasitý smích všech diváků. Těmi byly z velké části děti, které si film náramně užily. Mezi nimi byl i šestiletý Šimon: „Na pohádku jsem se těšil. Myslel jsem si, že obr bude zlý, ale nebyl. Byl nakonec moc hodný. Chtěl bych taky takového silného kamaráda.“ Na své si však přišli i dospělí a Obr Dobr je tak film, na který může jít celá rodina. Děj je sice napínavý, nechybí však vtipné scény, které zaručeně pobaví všechny věkové kategorie. A pokud pamatujete, jak Richard Curtis zesměšnil Američany v anglickém filmu Láska nebeská, jistě oceníte, že americký režisér Steven Spielberg si v tomto snímku obdobně pohrál s anglickou královnou.

Obr Dobr není první Spielbergova zkušenost s filmem pro dětské diváky. Už v roce 1982 natočil jeden ze svých nejznámějších filmů E. T. Mimozemšťan, v roce 2011 pak režíroval Tintinova dobrodružství. Obr Dobr je však přeci jen v něčem prvotinou – jde o Spielbergův první film natočený pro společnost Disney. Je téměř s podivem, že se tato dvě jména spojila až nyní. Spielbergův rukopis je celkem čitelný a i některé myšlenky filmu chvílemi připomínaly E. T. Mimozemštana: Jaké by to bylo, kdybychom se střetli s někým dosud neobjeveným? Přesto hlavní poselství pohádky Obr Dobr spočívá v tom, že se silnější nemají vytahovat na slabší a že ve dvou se to lépe táhne.

Příběh začíná uprostřed noci – jsou tři ráno a po tmavém domě sirotčince se toulá malá Sofie, která nemůže spát. Zaslechne hluk zvenku, podívá se z okna a spatří cosi obrovského. Obra, který ji unese do své země, aby se z nich následně stali nejlepší přátelé. Sofie a Obr Dobr, jak svého únosce později pojmenovala, byli nerozlučnou dvojicí od chvíle, kdy ji zachránil před zlým, gigantickým sousedem obrem. Navíc Sofie stejně neměla kam utéct – byla bez rodiny, kamarádů a v sirotčinci, který nenáviděla. Jejich přátelství se tedy prohlubovalo a obr Sofii ukázal i mystickou horu, odkud pochází všechny sny světa. Sofiin nový přítel se totiž živil jako foukač snů – nejprve sny chytá, poté je ve své dílničce míchá podle svého gusta, a následně je fouká lidem během spánku do duše.

Líbily se mi detaily a triky, na kterých si filmaři dali záležet. Například řeka, jejíž proud teče nahoru. Díky skvělému dabingu si divák může vychutnat i Obrovy zkomoleniny: Místo „tvrdě spát“ říká „tvrzeně spát“, lidi nazývá „člokověci“ a namísto bezpečnost říká „bezpečenství“. Ale ani to nebrání, aby si se Sofií rozuměli…

Avšak každý příběh má nějaké úskalí a nic není tak sluníčkové. V tomto příběhu to jsou právě ostatní obři, kteří Obra Dobra nemají rádi. On je totiž laskavý a příznivý k lidem, které oni raději sežerou, než aby s nimi byli přátelé. Jakmile jeho nepřátelé začnou mít podezření, že se Obr Dobr stýká s člověkem, vypukne lov na Sofii. Jak tento příběh dopadne? Je vůbec možné, aby malá holka a malý obr přemohli tak silné protivníky?
Kritika Spielberga mi nejde přes prsty, ale i tak by se něco našlo. Například některé scény by se jistě daly utnout o něco dříve, aby nepůsobily příliš zdlouhavě, a v závěru by dávaly stejný význam. Každopádně takové nedostatky se lehce přehlédnou díky skvělým vizuálním trikům, kterých je v pohádce dostatek.