Doslova světovou premiéru zažilo Divadlo F. X. Šaldy v Liberci v režii Břetislava Rychlíka. Na prknech Malého divadla vznikla inscenace vycházející ze dvou jednoaktových předloh. Audience Václava Havla je známé dílo, které si divák vybaví například z inscenace Činoherního klubu s Pavlem Landovským a Josefem Abrhámem v hlavních rolích. Ovšem Příjem Jiřího Dienstbiera, který se dá nazvat pokračováním Havlovy Audience, zná málokdo, protože drama nikdy nebylo převedeno na jeviště. Tedy až do 17. února letošního roku, kdy byla uvedena inscenace úspěšného činoherního souboru DFXŠ.
Václav Havel i Jiří Dienstbier, dva českoslovenští disidenti, kteří se nebáli postavit komunistickému režimu. Málokdo však ví, že kromě disidentství a přátelství je spojovalo ještě něco jiného: drama. Respektive dvě jednoaktové hry zesměšňující a zobrazující nesmyslné postavení a jednání komunistického režimu. Takto to může vyznít poněkud zastarale a nudně, ale opak je pravdou. I v těchto dvou „jednoaktovkách“ se může promítnout současnost. A to se povedlo i v nové inscenaci DFXŠ, která kromě dramatických textů využila a do příběhu zasadila poezii, konkrétně básnické texty dalšího disidenta, Ivana „Magora“ Jirouse. Jelikož se jedná o básnické texty, vydané pod názvem Magorovy labutí písně, které vznikly ve vězení, snaží se podtrhnout tematiku celé inscenace.
Otázkou však je, jsou-li Magorovy básně v inscenaci zapotřebí? Za mě by se dílo bez těchto vložek obešlo. Nejedná se o podstatné, a pro děj důležité milníky. Představení jsou pak zdlouhavá. Nebudu psát „zbytečně zdlouhavá“, jelikož to někomu tak přijít nemusí. Na druhou stranu je to jedno z nejlepších shrnutí o disidentech, komunistické hlouposti a moci, lidské odvaze a boje za svobodu, které lze využít jako způsob edukace.
Činoherní soubor severočeského Divadla F. X. Šaldy opět dokázal, jak kolektivní a přátelskou skupinou herců je tvořen. Jelikož se může děj odehrávat nejen v době komunismu, ale i v současnosti, neodpustili si herci improvizační narážky na politické situace, nedávné prezidentské volby a hrozící válku. Díky tomu spolu s divadlem dokazují, že se světové události točí stále dokola. To, co bylo před 40 lety, jako by se pomalu navracelo zpět.
Režisér ponechal autorskou syrovost a realističnost textů, děj je ponurý, stejně tak i kostýmy postav, postavy příslušníků StB jsou pojaty groteskně, scéna jednoduchá, vytvořena z beden pivovaru Svijany, se kterým divadlo spolupracovalo. Svijany, kterým DFXŠ zajistilo dobrou propagaci, tak mohou být na jevišti vnímány jako onen pivovar, ve kterém se odehrává parodický výslech intelektuála Vaňka (Tomáš Váhala) Sládkem (Martin Polách).
Oproti první části, ve které figurují pouze dvě postavy, je Příjem, co se postav týče, hojnější. Kromě dvou hlavních představitelů z Havlova dramatu se na scéně objeví i příslušníci StB a postavy dalších vězňů. Tyto postavy (Stavros Pozidis, Zdeněk Kupka, Martin Stránský, Tomáš Impseil) jsou pojaty groteskně a dopomáhají tak k zesměšnění režimu, který se opět začíná nedaleko naší země objevovat. Roli Magora Jirouse ztvárňuje Václav Helšus.
Jeviště Malého divadla už roky dokazuje, že se na něm dá dělat velké divadlo. Důkazem může být např. Burian Tomáše Dianišky, který obdržel nominaci na několik prestižních ocenění a představitelka hlavní role, Veronika Korytářová, získala Cenu Thálie 2021. O Rychlíkově inscenaci se nedá říct, že by to bylo veliké dílo. To však neznamená, že se jedná o podprůměrné provedení. Je to zkrátka inscenace, která není pro každého.
DIVADLO: AUDIENCE A PŘÍJEM
Režie: Břetislav Rychlík
Dramaturgie: Jiří Janků
Scénografie: Svatopluk Sládeček
Kostýmy: Markéta Oslzlá-Sládečková
Hudba: Petr Hromádka
Inspice: Šárka Teplíková
Nápověda: Lucie Šlajchová
Foto: Roman Dobeš
Hrají: Václav Helšus, Martin Polách, Tomáš Váhala, Zdeněk Kupka, Martin Stránský, Tomáš Impseil, Stavros Pozidis, Lucie Šlajchová
www.saldovo-divadlo.cz
