RECENZE: Filmový Wild World podle Bastille

Covery známější než originály a samotnými autory často považovány za lepší. Tak se čtyřčlenná partička z jižního Londýna, Bastille, dostala do našeho povědomí. Když přišlo debutové album Bad Blood, s hity jako Pompeii nebo Of the Night, celosvětový úspěch byl dokonán. Sami jsme se o tom mohli přesvědčit na koncertě v pražském SaSazu v březnu 2014. Od té doby už uběhly více než tři roky, teď přišel čas na Wild World.

Jejich nový počin vznikal za pochodu během celosvětového turné k prvnímu albu Bad Blood. To samé ovšem nečekejte, tohle jsou noví Bastille – temnější, propracovanější, různorodější a objevuje se zde víc kytary. Jsou zase o krok dál, a i když jsme museli čekat dlouho, rozhodně to stálo za to.„So, what would you little maniacs like to do first?“ Tímto útržkem z filmu Weird Science z 80. let začíná první písnička a ústřední singl Good Grief. A není to poslední citace z filmů. Celé CD je protkané krátkými střípky napříč časem a žánry, ať už na začátku, na konci, nebo uprostřed. A funguje to skvěle, navozuje správnou atmosféru a stáhne do děje. U Send Them Off evokuje bojovnou náladu, za kterou by se nemusel stydět žádný režisér akčního filmu. Naproti tomu u Fake It vyvolává pocit beznaděje a bezmoci, který cítíme z melodie i ze slov.

Kromě dokreslení nálady a textů mají úryvky další důležitou funkci – tak trochu situovat desku do filmového soundtracku. S tím už máme zkušenosti z Other People’s Heartache, kde často používali ústřední melodie filmů jako Rekviem za sen a vložili do nich svoje texty, anebo texty svých oblíbených interpretů. I tentokrát se inspirovali filmovou melodií, a to u pomalé Two Evils. Hned při prvním poslechu se zdá, že je vám melodie nějaká povědomá. Jen kytara a melancholický hlas frontmana Dana Smithe. Trochu jako Bang Bang z Kill Bill, nezdá se vám? Pokud ano, máte naprostou pravdu. Inspiraci ale kapela nalezla i v literatuře. Text k baladě Four Walls (The Ballad od Perry Smith) je podle kluků „hromadný hovor z vězení“ a vychází ze slavné knihy Chladnokrevně od Trumana Capoteho.

Film ani knihy však nejsou hlavním tématem alba, jak by se snad mohlo zdát. Tím je chaotický moderní svět, jenž je díky současné propojenosti neuvěřitelné různorodý, ale stejně tak i jednotvárný. Texty vycházejí z problémů hektické společnosti dneška. Warmth, v jehož refrénu zazní i název desky a je ukázkou kvality a propracovanosti hudby Bastille, je o strachu, zmatenosti a ztrátě soukromí. Hlavní hrdina se snaží najít tu, v jejímž náručí se může schovat, a která ho ochrání před chladem dnešního bláznivého světa.

Kromě dobrých textů ale deska nabízí hlavně skvělou hudbu, Bastille si pohráli s dobrým rozložením. Po vypalovačce se silným refrénem, která vás nenechá na pokoji a neustále vás nutí pouštět si ji dokola (jako například Power, Lethargy, Campus a v neposlední řadě i Snakes), přichází uklidnění ve formě tesklivé pomalé balady Glory a mnoha dalších. Mezi ty pomalejší se řadí i Act of Kidness, s překvapivým střídáním kvality zvuku, kdy z jakoby špatně nahraného piana, u kterého hlavou prolétne myšlenka: „Co to má být?“, jsme vrženi do nabitého elektronického choru.

Jak už jsem v úvodu zmínila, oproti debutu je tento počin mnohem více protkán kytarami, které lze považovat za symbol alba. Vyhráli si s nimi v rockovější Blame se „záporáckou“ melodií, která vás nemůže nechat v klidu, takže se přistihnete, že kývete hlavou do rytmu jako pejsek na palubce auta. Není to ale jediný skok do jiného žánru, například Way Beyond by bez problémů zapadl do repertoáru kteréhokoliv představitele R’n’B scény. Album díky těmto a podobným peckám nelze zařadit do žádného žánrového šuplíčku. A to baví. Neustálá změna, při prvním poslechu nevíte, co přijde v další písničce. Bude to zase něco hravého jako The Anchor, nebo pomalejšího, romantičtějšího jako Winter of Our Youth?

Poslední dva zmíněné songy jsou posledními i na celém CD. Winter Of Our Youth pro standardní verzi a The Anchor pro delux. Rozšířená verze obsahuje dalších pět písniček, o které by byla škoda přijít. Pokud uvažujete o koupi, stojí si za to připlatit. Nechcete se přeci připravit o to nejlepší, jmenovitě Shame za to stojí!

Bastille nám prostě připravili album plné hitů, kde si každý přijde na své. Bezpochyby splnilo všechna má očekávání a v některých ohledech předčilo i Bad Blood. Wild World je dalším důkazem, že nemá cenu uspěchat vydání druhého alba a vyplatí se počkat na solidní nářez než nějaké pochybné rychlokvašky. Pokud vás album dostalo, anebo naopak nepřesvědčilo, budete mít možnost vše posoudit naživo v pražském Foru Karlín, kde Bastille vystoupí 26. listopadu. Rozhodně je na co se těšit.