Groteska o klukovi, který nemohl obejmout svou milou. Tak zní podtitul inscenace Bezruký Frantík, kterou uvedlo Studio PALM OFF Divadla pod Palmovkou a pod níž jsou autorsky podepsáni Tomáš Dianiška a Igor Orozovič. Téma i podtitul mohou dopředu vzbuzovat jak obavy (s ohledem na fakt, že se Dianiška běžně věnuje spíše „brakovému divadlu“, jak žánr sám nazývá), tak i očekávání. Kdo totiž viděl Dianiškovy Transky, body, vteřiny v ostravském Divadle Petra Bezruče, ví, že pohnuté životní osudy umí Dianiška na divadelní prkna převést s citem. Což je i případ Bezrukého Frantíka.
Bezruký Frantík neboli František Filip je reálnou historickou postavou. Narodil se v roku 1904 v Jamném nad Orlicí, bez horních končetin. Odmala se tak učil žít se svým handicapem, což se mu dařilo i díky lidem, kteří jej obklopovali. Díky učiteli Citovi v Jamném, který pro něj vymyslel speciální lavici, se František Filip mohl učit s ostatními dětmi, a dosáhnout tak rovnocenného vzdělání. V dalším životě jej ovlivnil František Bakule, ředitel nově založeného Jedličkova ústavu, který razil heslo „Chci, a proto umím.“ Díky němu se Frantík dostal i na turné po Spojených státech a setkal se s tehdejším americkým prezidentem nebo Henrym Fordem.
Ten mu věnoval vůz speciálně upravený tak, aby jej bylo možné řídit nohama. Později se odloučil i od Bakuleho, aby získal naprostou nezávislost. Podnikal (otevřel si výletní restauraci v Rožnově pod Radhoštěm nebo vedl brněnskou tiskárnu) a psal knihy (Bezruký Frantík píše o sobě), zkrátka vedl plnohodnotný život. Možná dokonce plnohodnotnější než většina z nás, handicapem nepostižených. Rok 1948 bohužel všechno změnil, František Filip o té době prohlásil: „Pak už jsem nebyl pan podnikatel, ale jenom mrzák.“ V roce 1957 zemřel.
Tomáš Dianiška a Igor Orozovič nepřevzali životopis Františka Filipa do nejmenších detailů, inspirovali se jím jen volně. To hlavní však zůstalo – příběh o silné vůli, nezdolnosti a životním optimismu, který překoná veškeré překážky. Inscenace však není jen veselá, některé události autoři přičerňují, aby pak vynikla nezlomná povaha hlavní postavy. Tak se například Frantík setkává s odmítáním své učitelky, která jej při vyučování buď ignoruje, nebo mu nadává do kriplů, a ani jeho rozchod s Františkem Bakulem není tak hladký, jak z životopisu působí. Nechybí ani citový výlev, kdy Frantík začne hořekovat, že v žádném případě není šťastný, že by mnohem raději ruce měl a mohl obejmout děvče, které má rád.
I přes vážnější vyznění některých scén je zde však stále plno prostoru pro humor, který je chvílemi také dost černý. Co se hereckých výkonů týče, je třeba naprosto smeknout před Jakubem Albrechtem v roli Frantíka, který postavu ztvárnil přesvědčivě a bez zbytečného přehrávání. A samozřejmě bez rukou. Někde mu sice kolegové pomohou – uvázat si kravatu ani uplést košík skutečně nedokázal, ovšem obléct si sako nebo psát mu nečinilo nejmenší potíže. Výtečná byla také Tereza Dočkalová, zejména v roli Frantíkovy matky. Na jevišti se jí a Jakubu Albrechtovi podařilo vytvořit perfektní souhru.
Trochu škoda je výpravy, která byla velmi zjednodušená na bílá plátna, nicméně je pochopitelné, že pro Studio PALM OFF situované ve čtvrtém patře nějaká složitější scénografie nepřipadá v úvahu. Co však chybělo výtvarné složce, doháněla hudba, na níž se podíleli Igor Orozovič s Ivanem Acherem. Hudební linka inscenace byla výrazná, avšak nikoli rušivá. Svou dynamikou, nebo naopak jemností hudba dotvářela a podpořila vyznění jednotlivých scén i inscenace jako celku.
Přestože předpremiéra Bezrukého Frantíka se konala už v červnu, premiéra připadla nové divadelní sezóně, kterou tak lze považovat za úspěšně zahájenou. Bezruký Frantík Divadla pod Palmovkou je jejím skutečně dobrým začátkem.
DIVADLO: BEZRUKÝ FRANTÍK
Režie: F. X. Kalba
Výprava: Lenka Odvárková
Hudba: Ivan Acher, Igor Orozovič
Pohybová spolupráce: Marek Zelinka
Dramaturgická spolupráce: Ladislav Stýblo
Hrají: Jakub Albrecht, Tereza Dočkalová, Tomáš Dianiška, Igor Orozovič, Nataša Mikulová, Adam Vacula
www.podpalmovkou.cz
