O posmrtném životě toho bylo napsáno už mnoho, což je zajímavé, když vezmeme v úvahu, že o něm v podstatě nic nevíme. Tím větší prostor se ale otevírá pro fantazii. Toho využil i režisér, scenárista a dramatik Tomáš Svoboda v inscenaci Brněnské metro. Metro v Brně je také jev, o kterém je možné pouze spekulovat.
V inscenaci hraje roli dopravního prostředku, který transportuje zemřelé do věčnosti. Děj začíná právě smrtí a to smrtí úspěšného dirigenta Bohatého. Dojde k ní velmi nevhodně v erotickém salónu při aktivitách, pro které je tento prostor zřízený. Podobně bláznivě se příběh odvíjí i poté, co se Bohatý ocitne v bizarním podsvětí se dvěma průvodci, kteří mu pomáhají zorientovat se „v novém prostředí“. Situace se vyvíjí také v pozemském Brně, kde dirigent zanechal nic netušící ženu a poněkud otřesenou pracovnici v oblasti sexuálních služeb.
Hra zručně pracuje s motivy prolínání vysokého a nízkého. Na jedné straně je tu dirigentova žena Andrea, operní pěvkyně. Díky ní se dostáváme do kumštýřského prostředí. V textu je ostatně řada aktuálních narážek na současný, hlavně brněnský, divadelní provoz. Do něj se dostává uměním nepolíbená prostitutka Paulinne. Ukazuje se, že obě ženy si v razanci a svébytnosti nezadají.
Výrazné postavy a herecké výkony jsou kladem této komedie. Hana Briešťanská v roli dominantní operní divy Andrey musela zvládnout i zpívané party, protože na jevišti je přítomná také živá komorní hudba. Briešťanská znovu potvrdila, že je hereckou osobností, která si dokáže poradit i s tak náročným požadavkem. Hudba Jiřího Hájka ostatně děj velmi dynamizuje a je pozoruhodná i tím, že se neutíká do populáru, ale sází na sílu klasické hudby.
Kateřina Liďáková ztvárnila kontrastní postavu Paulinne s nadhledem. Nikdy nesklouzla do vulgarity ani do nadřazenosti nad postavou. Naopak se jí povedlo předvést postavu živočišné prostitutky jako svým způsobem velmi naivního a bezprostředního stvoření. Hostující Anna Polívková bohatě uplatnila svůj komediální talent v parodické roli Daniely Špinar zkarikované jako pražského snoba ohrnujícího nos nad brněnským vidláctvím. Je zjevné, že výrazné, aktivní role jsou zde přisouzeny spíše ženským postavám.
Zesnulý dirigent Bohatý v podání Romana Blumaiera je určený tím, že vlastně nevychází z údivu nad tím, co se s ním děje. Navíc se v záhrobní podzemce musí zbavovat všeho, co k němu patřilo, dokonce i svých vlastností. Blumaier měl proto poněkud omezené pole působnosti v tom, jak tvarovat svoji postavu. Nicméně dokázal si s tím poradit. Také pojetí rolí v případě Jana Grygara a Jany Štvrtecké, kteří tvořili dvojici jeho průvodců na onom světě, bylo ovlivněno tím, že představují vyrovnané nadzemské bytosti. Snad jen postava Chlapce (Martin Veselý) trochu visí ve vzduchu a z hlediska děje je vlastně trochu navíc. Jinak je ale hra promyšlená do tvaru, kdy jednotlivé motivy i události, jakkoliv bizarní, na sebe hladce navazují a čile posouvají děj kupředu.
DIVADLO: BRNĚNSKÉ METRO
Autor: Tomáš Svoboda
Režie: Tomáš Svoboda
Dramaturgie: Jaroslav Jurečka
Hudba: Jiří Hájek
Scéna: Nikola Tempír
Premiéra: 6. 12. 2024
Hrají: Roman Blumaier, Hana Briešťanská, Kateřina Liďáková, Jana Štvrtecká, Jan Grygar, Martin Veselý, Anna Polívková j. h., Jakub Svojanovský, Vladimír Krátký, David Kaloč, Oldřich Bělka
Národní divadlo Brno, Reduta
