Slovníky nejsou určeny k tomu, aby se četly od A do Z. Platí to i pro Chazarský slovník, mystifikační text srbského spisovatele a literárního vědce Milorada Paviće. Sám autor v úvodních poznámkách vybízí čtenáře, aby s jeho dílem nakládal maximálně volně. Chazarský slovník lze číst na přeskáčku, odzadu i odpředu. Případně si jej čtenář může sám dle svého uvážení doplňovat a rozšiřovat. Podle tohoto doporučení se zachoval i soubor brněnské Husy na provázku. Režisér Jan Mikulášek a dramaturgyně Kateřina Menclerová Pavićův text z roku 1984 dotvořili o některé prvky z pozdější doby. I když jinak se inscenace poctivě snaží zprostředkovat původní dílo v co největší šíři.
Chazaři jsou pro tvůrčí proces ideální materiál. Ví se o nich hlavně to, že v raném středověku existovali někde mezi Černým a Kaspickým mořem, a že se je snažili získat pro svou víru zástupci křesťanství, islámu i židovství. Konec jejich říše je nejasný, takže lze popustit uzdu fantazii. Možná byli vyhubeni v bojích, možná se rozptýlili mezi jiné národy a je jich všude kolem nás plno.
V jevištní úpravě Pavićova díla procházíme expozicí o kultuře Chazarů, která vznikla na základě výzkumů dr. Suka (Jan Kolařík). Pozornost poutá především otázka, kde se nachází poslední exemplář Chazarského slovníku ze 17. století. O něj má zájem zejména záhadný van der Spaak. Toho skvěle ztvárnil Dominik Teleky jako uhlazeného démona, pro kterého lidský život nic neznamená. Podobně i jeho syn Manuil je ve výborném podání Terezy Maxmilián Marečkové popudlivý ďáblík, vždy hotový jít přes mrtvoly. Trojici pekelníků doplňuje matka van der Spaaková. Růžena Dvořáková ji vtipně pojímá jako suverénní dámu – zametačku stop po mrtvolách.
Další důležitou postavou je lingvistka dr. Schulzová. Sylvie Kee Krupanská úsporně, ale přesvědčivě představuje ženu podivným způsobem spjatou s arabským profesorem Mu’ávijou (Vladimír Hauser), který zranil jejího muže ve válce. V tomto případě se tvůrci inscenace rozhodli pro aktualizaci, jejíž smysl není příliš jasný. Zatímco u Paviće jde o šestidenní arabsko-izraelskou válku, v jevištní úpravě se jedná o americkou invazi do Iráku z roku 2003. Snad bylo důvodem, že válka z konce šedesátých let 20. století je nám už příliš vzdálená. Nic nového ale tento posun nepřinesl.
Scéna Marka Cpina umožňuje přenášet divadelní akce i do výšky. Tvoří ji výrazně červená stěna s tyčemi, po nichž herci mohou šplhat a dávat prostoru na jevišti další rozměr. Slouží také jako plocha k promítání obrazů dokreslujících děj. Nevyužitá ovšem zůstala barevná škála, kterou Pavić v textu používá. Chazarský slovník je rozdělený na červenou, zelenou a žlutou knihu podle toho, zda je historie vyprávěna z hlediska křesťanství, islámu nebo židovství. Ale vzhledem k tomu, že divadelní úprava takto strukturovaná není, bylo by střídání barev možná víc matoucí než sdělné.
Inscenace se musela vyrovnat s tím, jak převést na jeviště velmi osobitý a nápaditý Pavićův text, který se ale zároveň svižně rozbíhá do časové i geografické šířky. Navíc je ozvláštněn prvky magického realismu, což z něho dělá dílo opravdu pozoruhodné, ale nesnadno zprostředkovatelné. Divák se v komplikovaném fantazijním ději a časových skocích může občas i trochu ztrácet, ale to je vyváženo působivou divadelní imaginací a solidními hereckými výkony, které dokážou přitáhnout pozornost publika.
DIVADLO: CHAZARSKÝ SLOVNÍK
Autor: Milorad Pavić, Jan Mikulášek, Kateřina Menclerová
Režie: Jan Mikulášek
Dramaturgie: Kateřina Menclerová
Výprava: Marek Cpin
Hrají: Jan Kolařík, Naděžda Kovářová j.h., Sylvie Kee Krupanská, Vladimír Hauser, Dominik Teleky, Růžena Dvořáková, Tereza Maxmilián Marečková, Matouš Benda, Zdislava Pechová, Kryštof Bartoš j.h., Pavel Zatloukal, Dušan Hřebíček
www.provazek.cz
