Krysař: Lidé ho rádi vidí přicházet, ale odcházet ještě raději

A o této hře to bohužel platí také. Slavné dílo Viktora Dyka není přes svou zdánlivou jednoduchost zřejmě snadno zinscenovatelné. O tom svědčí i to, že Krysaře málokde nasazují. V současné době vím kromě Švandova divadla ještě o plzeňské inscenaci, která je baletním zpracováním tématu. Krysaře jsem kdysi viděla v Klicperově divadle, a přestože hry Jana Friče mám v oblibě, tato z roku 2013 povedená nebyla. Však také brzy z repertoáru divadla zmizela.

Jak dlouho se udrží Krysař ve Švandově divadle, je otázka. Inscenace sama o sobě není špatná, jednoduchá scéna představuje vnitřek hostince U žíznivého člověka i ulice počestného kupeckého města Hammeln. A velkou pochvalu si rozhodně zaslouží hudba Gabriely Vermelho. Využívá smyčce, které dle potřeby znějí jako něžné skladby od Ivy Bittové nebo bouří jako Apocalyptica.

Z hudby jsem měla příjemné mrazení a považuji ji za nejpovedenější složku celé inscenace. Zaujala mě i práce se světlem, uznání si tedy zaslouží i light-designer. Ostatní již vyvolává otazníky. Kostýmy byly také pěkné, odkazovaly však spíše k dobám minulým a člověk se pak musel tázat, jaký má smysl mikrovlnka či skartovačka na scéně. Vymoženosti moderní doby se k širokým sukním a bílým límcům mnoho nehodily.

Co pro mě osobně byl však největší problém, byla Klára Cibulková v roli Krysaře. Paradox, který tím režisér Dodo Gombár chtěl do hry vnést, se vyvedl, ale to je bohužel vše. Není jednoduché obsadit mužskou roli ženou. Davidu Drábkovi to s Pavlínou Štorkovou v roli Richarda III. sice vyšlo, ale nemalou zásluhu na tom jistě má i to, že Drábek přetočil všechny role. Lady Annu tak hraje Jan Sklenář, manželku zesnulého krále Filip Richtermoc a královnu matku Lubor Novotný.

Kromě Štorkové není na jevišti jiné ženy, když pomineme Kamilu Sedlárovou v roli ptáka. A právě proto to funguje. Klára Cibulková jako Krysař, když všechny další role jsou obsazeny tak, jak mají být, nefunguje. Réka Derzsi v roli Agnes vedle drobné Cibulkové vypadá, že by si Krysaře klidně mohla hodit přes rameno a odnést si jej, kam se jí zlíbí. Jejich milostné scény tak postrádají věrohodnost. Naneštěstí jsem měla i dojem, že Krysařova zloba vůči obyvatelům Hammeln nemá potřebnou energii a je spíše záchvatem vzteku než čirou zuřivostí. Jak jsem ale již zmínila, není nejspíš snadné Krysaře hrát, v jeho roli neobstál ani David Smečka v klicperácké adaptaci.

Je mnoho interpretací Krysaře a mnoho způsobů, jak na dílo nahlížet. Já si vybrala ten nejjednodušší a vnímám společenský rozměr příběhu. Dle mého názoru je vyzdvihován i v inscenaci neustálým zdůrazňováním toho, jak počestné je město Hammeln a jak počestní jsou jeho obyvatelé. A přitom hovno hovno, slavný soude. Obyvatelé jsou prohnilí skrz na skrz do jednoho, ani prostomyslný Sepp Jörgen, snící o tom, jak by zakroutil Loře a Kätchen krkem, není výjimkou. Jako jediný však má naději na to být dobrým člověkem, právě díky své prostotě.

A město samo? Vytunelované, zadlužené a na pokraji zkázy díky počestným pánům radním. Vzít na Krysaře cihlu, aby už konečně táhl? Normálka. Znásilnit Agnes, aby přestala myslet na Krysaře, vše za dohledu její matky? Normálka. Prodávat svoje tělo? Normálka. Okrádat, klevetit, šidit, mlátit, ničit? Normálka. Takto vypadá počestnost v kupeckém městě Hammeln. Navrch huj a vespod? Jedno velké fuj. Toto téma dělá z Krysaře nadčasovou záležitost, sociální problematiku řešíme dnes a denně. Kriminalita, zkorumpovanost a další delikty nejsou naší společnosti cizí. Gombárův Krysař však nemoralizuje, jen ukazuje. Názor ať si udělá každý sám.