Obyčejný příběh obyčejné dívky s problémy, které řeší každý z nás. Takto jednoduše by se dalo shrnout bakalářské představení studentky katedry nonverbálního divadla pražské HAMU Anny Šefrnové pod názvem Jogging. Avšak i jednoduché věci dokážou být mistrné.
Představení Jogging tuto větu potvrzuje. Anna s humorem a nadsázkou dává divákovi samu sebe. Co začíná jako pohled na dívku, která se snaží vypadat profesionálně, být úspěšná a stoupat po kariérním žebříčku, končí jako satira na dnešní společnost. Tedy hlavně stihnout vše, co chci, nic nevynechat, honit se za cílem. Samozřejmě nejdůležitější je si užít a vyhodit si z kopýtka; třeba tancem. Inscenace využívá cirkusové prvky a společně s vizuální stránkou věci, která nešetřila humornými detaily, jde o kombinaci, ze které vás bude brzy bolet břicho od smíchu. To dává možnost užít si představení i divákovi, kterému fyzické divadlo není nijak blízké. Díky karikaturnímu charakteru a snadno čitelnému smyslu toho, co se na jevišti vlastně odehrává, může být toto představení příjemným osvěžením i pro divadelně příliš nezkušené diváky.
Scéna začíná velmi prostě a jednoduše. U stolu vidíme ženu oblečenou podle přijatelných společenských pravidel. Upjatý drdol, sako, košile a sukně. To vše uprostřed černého prázdna, kde jediným osvětleným bodem je stůl, za kterým sedí Anna. Představení začíná, sledujeme ženu, která něčemu velmi zběsile přikyvuje a snaží se vypadat profesionálně a zaujatě předmětem diskuze či přednášky, které je imaginárně účastna. Po chvíli je poměrně pravidelný zřetelný rytmus narušen. Ostré přikyvování se začne střídat s mnohem rozvláčnějšími gesty.
Protagonistka je sice velmi odhodlaná dobýt si profesní svět, ale znuděnost ji zrazuje a ona upadá do mikrospánků. Ze scény cítíme stále se stupňující neklid a potlačovanou energii. Když už je napětí téměř neúnosné a scéna se zdá propadat do monotónnosti, přichází změna. Anna si rozpustí vlasy, odhodí sako a scéna se mění na tělocvičnu. Ze stolu se v tu ránu stává běžící pás. Potlačovaná energie tak dostává konečně prostor. Ještě nasadit sluchátka a pustit si jednu z těch velmi otravných k výkonu nabuzujících písní. Energie stoupá a tempo se zrychluje, pak Anna dostává další inspiraci. Bez zábran odhazuje košili a stojí před námi pouze v podprsence a krátké sukni. Stůl se opět proměňuje, tentokrát v taneční tyč. Zběsilá energie běhu přechází ve vyrušující vyzývavý tanec, kdy z herečky velmi jasně čiší, že si je moc dobře vědoma svých pohybů a diváka má přesně tam, kde ho chce mít. Když už to však vypadá, že upjatá protagonistka nalezla samu sebe a vášnivě si užívá života, vracíme se znovu na začátek. Vše se vrátí do původního stavu, stůl je opět stolem, Anna se upravuje do své formální vizáže a usedá za stůl. Scéna končí opětovným snaživým přikyvováním.
Celé představení je pohybovou parafrází na neustálé životní bilancování mezi sny a tvrdou realitou, která nás nutí zaujímat určité role, pokud nechceme skončit převálcování systémem. To, co se před námi děje, známe každý z nás osobně. Společně s protagonistkou ve zrychlené verzi prožíváme koloběh života. Neustálé snahy o profesní prosazení, úspěch, střídané chutí na vše se vykašlat a jen si užívat. Jde o proud pocitů a energie, což podporuje i velmi minimalistická scéna.
Velmi zajímavým prvkem je gumový pás, který nejprve plní úlohu jmenovky umístěnou pod stolem, načež se při běžící scéně stává posilovacím pásem a zároveň magisterskou šerpou. Moment, kdy je guma zároveň posilovacím pásem i šerpou, v sobě nese paradox právě zmiňovaného bilancování, které je inscenačním klíčem celého představení.
Nemohu se také nezmínit o skvělém ozvučení. Otravné vlezlé melodie do ducha celého představení zapadly dokonale a přidávám za ně kladné hodnocení. Na závěr připojuji myšlenku, že by bylo zajímavé vidět, zda představení bude fungovat i v exteriéru. Nabádá k tomu právě minimalistické řešení celé scény.
DIVADLO: JOGGING
Režie: Anna Šefrnová
Účinkuje: Anna Šefrnová
Konzultant projektu: Eliška Vavříková
Dramaturgická spolupráce: Kristýna Břeská
www.alfredvedvore.cz
