Král Lear je jednou z nejuváděnějších tragédií Williama Shakespeara, na českých divadelních scénách se objevuje neustále. Dalo by se říct, že tak, jak se časem mění pojetí divadla, mění se i pojetí tohoto dramatu. Možná je to proto, že příběh o pobláznění krále, který v zaslepení vyžene z království svou nejmladší dceru a následně dojde k prozření, zasahuje svou pointou, lidskou hloupostí a naivitou do aktuálního společenského dění. Shakespeare opět dokázal svým nadčasovým smýšlením vytvořit dílo, které se může hrát v jakékoliv době a stále bude aktuální! Vždyť svět se sice mění, ale lidé zůstanou takřka stejní i za tisíce let.
To, že jsou Shakespearovy texty náročné nejen na čtení, ale i na provedení, je obecně známo. Proto se autoři inscenací musejí potýkat hned se dvěma nepříjemnostmi. Zaprvé jsou to dialogy postav, které jsou často veršované, velice náročné a zdlouhavé. Chce-li inscenační tým v čele s režisérem a dramaturgem zaujmout diváky inscenací, která jde s dobou a je v jistých případech aktuální, musí dialogy postav poupravit, některé pasáže vyškrtnout, jiné naopak přepsat. Zadruhé je důležité vybrat vhodné dějové linky, zvýraznit ty nejdůležitější, ty nejméně podstatné eliminovat, stejně tak i nadbytečné postavy, aby závěrečné dílo nebylo příliš chaotické. Je to složitý úkol a i když se nepodaří oslovit všechny diváky, je zapotřebí zamotané dějové linky Shakespearova díla omezit, ale zároveň ponechat pointu textu. To se u inscenace Divadla F. X. Šaldy v Liberci v režii Jakuba Nvoty a dramaturgie Lenky Chválové podařilo!
Samozřejmě, že se ani v tomto případě nelze vyhnout zdlouhavým pasážím, které Nvotovo provedení nemohlo přeskočit, ale opominu-li tento zádrhel, je dílo chvalitebné. Herecké výkony v čele s Václavem Helšusem, který ztvárňuje Leara, jsou skvělé. Svým jednáním a chováním mohou kdekomu připomínat snímek Byl jednou jeden král alias adaptaci pohádky Sůl nad zlato. Podoba postav z filmu a této inscenace je zřejmá, neboť je dosti pravděpodobné, že pohádka bratří Grimmů a drama Williama Shakespeara mají stejné kořeny. Dokonce i hlavní postava v jistých chvílích, alespoň z mého pohledu, vykazovala podobné rysy, které ztvárnil Jan Werich. Že by se Václav Helšus svým kolegou inspiroval? Je to dosti pravděpodobné.
Zaměřím-li se na scénografii a kostýmy, byla vizáž inscenace skromná. Prosté, avšak všeříkající kostýmy podtrhávaly charaktery postav a scéna byla též pojata jednoduše. Opět je důležité si uvědomit, že Shakespeare měl ve zvyku vymýšlet pro svá dramata velmi obsáhlý děj, co se prostorovosti týče. To dělá problém snad každému inscenátorovi jeho děl. V tomto případě se režisér vypořádal s rozsáhlým prostorem příběhu velmi minimalisticky. Výjimkou byly bicí z každé strany scény a plátno, na které se promítala mapa zakreslená na podlaze hlavní kulisy. Ty pocit decentnosti poněkud narušovaly. Kdybych měl tyto výtky opominout, je liberecké provedení velmi dobré. I přes textové úpravy, které pro vznik novodobé inscenace byly zapotřebí, je poznat, že se jedná o Shakespearovu hru, jelikož některé scény byly ponechány veršované, aby nabyly na autentičnosti dané situace.
Král Lear Šaldova divadla je velmi dobrý edukativní prostředek, kterým lze studentům řádně přiblížit příběh o moci, chamtivosti, pobláznění a prozření starého krále. Je to skvělý důkaz Shakespearovy tvorby, na které lze ukázat stálost a aktuálnost jeho dramat, pointu, ale zároveň i přiblížit a nastínit jeho tvorbu tak, aby se studenti mohli vyvarovat náročné četby.
DIVADLO: KRÁL LEAR
Režie: Jakub Nvota
Překlad: Jiří Josek
Dramaturgie: Lenka Chválová
Scénografie: Tom Ciller
Kostýmy: Markéta Oslzlá-Sládečková
Hudba: Mario Buzzi
Pohybová spolupráce: Petr Nůsek
Inspice: Bohuslava Maršíková
Nápověda: Jitka Jirásková
Foto: Petr Neubert
Hrají: Václav Helšus, Markéta Tallerová, Antonie Barešová Talacková/Veronika Korytářová, Barbora Bezáková, Martin Polách, Ondřej Kolín, Tomáš Váhala, Martin Stránský, Zdeněk Kupka, Tomáš Impseil, Jaromír Tlalka, Tomáš Holý2, Tomáš Holý, Filip Jáša, Vojtěch Dohnal, Hynek Grania, Marian Mičjar, Jaroslav Rainer, Ondřej Hlaváč, Štěpán Riss, Josef Stašík, Jiří Bartoloměj Sturz
www.saldovo-divadlo.cz
