Recenze: Macbeth Asylum

Shakespearovo drama Macbeth je založeno na reálné postavě skotského krále, který žil v 11. století. Zde ale veškerá inspirace skutečností končí, protože Macbeth byl dle historických pramenů dobrým a milovaným králem, který Duncana porazil v bitvě. Shakespearův Macbeth je oproti tomu zákeřným vrahem, despotickým pánem a tyranem, proti němuž záhy vytáhnou jeho vlastní leníci. Příběh Macbetha v ABC zinscenoval Pavel Khek.

„Kdy my tři se zas sejdeme…“ zaznívá tradiční začátek Shakespearovy skotské hry, zatímco trojice čarodějnic věší torza židlí na železné háky.

https://youtu.be/K7BZq4kP91U

Jenže místo, aby se sešly na vřesovišti, čekají na Macbetha ve Wasteland baru, pajzlu pochybné kvality s neoznačeným (a neokolkovaným!) alkoholem a s automatem, jenž může být herní stejně jako na kondomy, které čarodějky mají po ruce. Samy jsou oděny lehce až vulgárně a silný sexuální podtón neunikne nikomu, zvlášť, když věští Banquovi, že menší je než Macbeth a přec větší, a přitom mu sáhnou přímo do rozkroku. To pro případ, že by někomu nedošlo, jak je to myšleno.

Celá scéna působí podobným dojmem – chlípně, depresivně, tmavě. Je vám, jako když omylem zabloudíte do jedné z těch zadních uliček, ve kterých vážně nemáte co dělat, a stanete se svědky něčeho, co jste v žádném případě vidět neměli. Zvuk železných dveří, se kterými herci neustále třískají, ve vás vyvolává nepříjemné pocity a díky nablýskanému kovu si připadáte jako ve sterilní místnosti připravené k pokusným operacím. Dojem umocní ještě závěsy z průhledného PVC, které nejvíce připomínají jatka. Máte tak pocit, že jste se octli v laboratoři nějakého šílence. Korunu atmosféře ponurosti dodává osvětlení, nebo spíš jeho nedostatek. Scéna má zkrátka vše, co si představíte u hororů z blázinců a podobných prostředí. A ačkoli je poněkud nepříjemné scénu sledovat a hlavně poslouchat skřípění a bouchání železných vrat, tento „asylum“ styl dává ve finále smysl. Vždyť Macbeth je o krutosti a šílenství.

„Buď zdráv, Macbethe, budeš králem…“ našeptávají tři čarodějky a kola osudu se začínají roztáčet. Jít štěstíčku trochu naproti a maličko přes mrtvoly. Zabít Duncana a uspíšit korunovaci Macbetha. Jenže s královskou korunou přichází i strach z její ztráty. Jak se Macbeth udrží v sedle? A tak mrtvol před Macbethovým trůnem přibývá. Lady Macbeth, jež si zpočátku stěžuje, že je její muž příliš měkký, ukazuje, že má možná větší koule na vraždu, ale už si nedokáže poradit s jejími následky. Žít s vinou, udržet tajemství, mít se na pozoru a neprozradit se – kdo tohle dokáže? Lady Macbeth stráví výčitky, rozežerou ji zevnitř a doženou k sebevraždě. Nebo to tak úplně sebevražda nebyla? Copak jí to předchozí scénu vstříkl Macbeth pod kůži? Ale ani tento manévr nezabránil, aby se nerozkřiklo, co se už dávno vědělo: Macbeth je tyran a vrah. Na trůn se dostal lstí a je třeba jej z něj sesadit a smazat mu z tváře ten jeho samolibý škleb. Však on ho smích přejde, až se Birnamský les dá na pochod.

Macbeth v ABC je inscenací o strachu a šílenství. Určité prvky dělají z Shakespearova dramatu spíše horor, nejvíce k tomuto vnímání přispívá právě scéna. I přes vizuální nepříjemnost ji oceňuji, i spolu s kostýmy, které částečně dodal Army shop. Nelze ani označit některou z postav za vyloženě kladnou. Malcolm v obavě o svůj život raději uprchl, než by se snažil zachránit zemi a trůn před Macbethem a Macduff zanechal ženu a děti v nebezpečí. Hru plnou drsných postav však poněkud kazí postava vrátného, který občas nerušeně vytře podlahu a dělí se s diváky o svá moudra.