Už je tady zas! Hitler baví i varuje na pódiu Divadla Na Jezerce

Divadlo Na Jezerce uvedlo novou hru Už je tady zas! založenou na bestselleru Timura Vermese, jejíchž výtisků se prodalo přes milion. Kniha, a potažmo i hra, laškuje s myšlenkou, že se Vůdce Třetí říše po tragické prohře druhé světové války nezastřelil, ale třeba jen… usnul. Probouzí se v současném Německu a znechucen novodobými poměry shledává, že jeho země opět potřebuje pevnou ruku. Premiéra byla symbolicky naplánována na 16. března, tedy den po okupaci Československa nacistickým Německem.

Co kdyby se Hitler v dubnu 1945 nezastřelil a nějakou hrou osudu se ocitl v moderním Německu? S touto absurdní premisou si zahrává satirické tragikomické dílo Už je tady zas! Hitlerovo chování je natolik podobné „pravému“ Vůdci, že ho lidé mají za komika, který nikdy nevypadne z role. Po počátečních patáliích, kdy je z Hitlera na chvíli bezdomovec, se z něj v rukou německé televize stává stand-up komik.

V očích vedení televize totiž svými výstupy perfektně kritizuje moderní dobu, díky čemuž závratně rychle získává na popularitě. Odpor proti němu sice samozřejmě je, ale proti Vůdcovu šarmu a mistrné rétorice je marný. Hitler tak stále více proniká do povědomí lidí skrze televizi i internet (například vtipně absurdním duelem v DVTV s Danielou Drtinovou a Václavem Koptou) a nikoho nenapadá, že by to mohl myslet vážně. Jak daleko to může zajít?

Hra vznikla na základě bestselleru Timura Vermese, podle kterého byl v roce 2015 uveden i film. Režie hry se v Divadle Na Jezerce ujal Matěj Balcar. O komediální stránku se starají především střety Hitlera, člověka z první poloviny 20. století, s moderní technologií a rázné reakce na jeho okolí. Hra také celkově zesměšňuje negativa a nešvary moderní doby a bez servítek upozorňuje například na problémy spojené s otevřenou kritikou, manipulací médií a paranoií lidí z cizinců.

Inscenace tak má silně aktuální nádech, který z ní dělá velmi hodnotné dílo. Ačkoliv se celé představení nese na vlně humoru, postesknutí a varování před vývojem dnešních událostí je zde silně patrné. Nejedná se tedy jen o „prázdnou“ komedii, ale nutí diváka i k zamyšlení. Snad jen závěr hry je až přehnaně vyhrocený, ale zde už si musí každý divák utvořit vlastní názor.

Středobodem hereckého obsazení je samozřejmě Ondřej Kavan v roli Adolfa Hitlera. Jeho výkon na pódiu je konzistentní a uvěřitelný. Je spekulativní, nakolik je možné napodobit vyhrocenou razanci Hitlerova projevu, Kavanův Adolf tak působí někdy až moc mírně, snad jako by se ještě pořádně neprobral z dlouhého spánku.

Když se ale konečně Hitler v pár polohách pořádně rozčílí, je Kavanův výkon brilantní. Jednoduchá scéna vytvořená Janem Balcarem fungovala elegantně díky deskám na pantech a řečnický stojánek v levé části pódia sloužil k opakovaným vnitřním monologům Adolfa Hitlera. Neustále přítomná trafika, u které se Hitler v úvodu probouzí, sice působí skoro zbytečně, jelikož její přítomnost ve většině scén potřeba není, na druhou stranu jako by neustále připomínala, z jakého dna se Vůdce (opět) dokázal zvednout.

Hra se neubrání pár slabším místům a některé postavy by mohly být silnější, ve výsledku se ale jedná o dobře vystavěnou satiru plnou situační komedie a bolestivých rýpnutí do moderní společnosti.