Soumrak: Kniha o konci světa, u které si budete přát, aby už nastal

Nakladatelství Euromedia přináší Soumrak, fantasy novelu ruského spisovatele Dmitry Glukhovského. Ačkoli jde o knihu v originále vydanou v roce 2007, českému čtenáři bude spíše známější jeho nedávno dokončená trilogie Metro 2033, jež se stala bestsellerem. Bude Soumrak podobně úspěšný?

Ruský spisovatel Dmitry Glukhovsky (1979) se věnuje převážně žánru sci-fi. Debutoval trilogií Metro 2033, respektive jejím prvním stejnojmenným dílem, který začal psát v osmnácti letech a který původně publikoval na svém webu k přečtení zdarma.

V roce 2005 bylo Metro 2033 publikováno i v knižní podobě a následovaly další dva díly – Metro 2034 (2009) a Metro 2035 (2015). Ze série se stal takový bestseller, že v roce 2010 vznikla na motivy příběhu počítačová hra a v současnosti jedná autor o filmových právech.

Vraťme se ještě trochu do minulosti, do roku 2007, kdy Glukhovsky v Rusku vydává svou druhou knihu Soumrak. Fantasy novela vznikla ještě před pokračováními Metra 2033, do rukou českého čtenáře se nicméně dostává až letos, dokonce o rok později, než byla přeložena závěrečná část trilogie Metro 2035.

Osobně za sebe musím říci, že však nemám pocit, že by tím tuzemští čtenáři o něco přišli… Soumrak vypráví příběh ruského překladatele z angličtiny Dmitrije Alexejeviče, který je zoufalý z nedostatku práce v agentuře, jež mu zprostředkovává zakázky, a tak přijímá i překlad ze španělštiny, kterou měl naposledy na univerzitě několik semestrů. Do rukou se mu dostává druhá kapitola jakéhosi deníku španělského conquistadora z 16. století, jehož úkolem bylo nalézt posvátné spisy Mayů.

S každou další kapitolou atmosféra houstne, přibývají mrtví, a o Dmitrije Alexejeviče se začíná zajímat policie, ale i něco mnohem nebezpečnějšího a temnějšího. Navíc to vypadá, že bude konec světa. A řeknu vám, budete si přát, aby byl. A to pokud možno brzy. I když vás nebude rozčilovat, že autor přerušuje vyprávění úryvky příběhu z deníku, které zase přerušuje vyprávěním, určitě vás bude vytáčet rozvleklost, s jakou se vše děje.

A unudí vás to k smrti. Naprosto zbytečné dlouhé popisy o ničem jsou hodné ruských klasiků typu Gogol či Dostojevskij, a ani u nich kolikrát není oč stát. Je to zkrátka úmorné a v moderní literatuře to o to víc působí jako pěst na oko. Propojení současného Ruska s jižní Amerikou raného novověku mi také nepřipadá dvakrát šťastné, vzniká prapodivný mišmaš, přičemž autor ne zrovna souvisle přeskakuje z jednoho do druhého a zase zpátky.

To by ovšem ani tolik nevadilo, kdyby kniha opravdu měla spád a tolik potřebnou dynamiku, jež v tomto případě žalostně schází. Sáhněte proto po něčem povedenějším, ve fantasy žánru je toho naštěstí dost.