České fantasy Galgad: Příběh strážce Země

Lesy mizí pod údery sekyr, šelmy umírají v kalužích krve a koloběh přírody je narušen. Na vině je tvor, který je na Zemi docela nový – člověk. Rovnováha musí být opět nastolena, a proto povstává prastarý strážce Země, Galgad.

Skromně vypadající útlá knížka, na rozdíl od zdobených barevných svazků, nepřitáhne hned vaši pozornost. Přesto byste ji neměli minout. Fantasy knihami se od znovuobjevení Hry o trůny knihkupectví jen hemží, je proto těžké se v nich zorientovat a vybrat tu, která čtenáře nadchne něčím novým. Galgad toto dokáže. Na stylu psaní je sice poznat, že se jedná o autorovu prvotinu, to ale není vyloženě na škodu. Prvních zhruba patnáct stran je dosti kostrbatých, některá souvětí jsou neobratná, slovní spojení občas zapůsobí jako pěst na oko. Čím dál však čtete, tím méně podobných škobrtnutí nalézáte. Autor umí velice poutavě popsat bitevní vřavu, včetně zvuku lámajících se kostí, pachu krve a rozpáraných vnitřností.

Dalšími klady knihy jsou její námět a odvíjení se zápletky. Setkáváme se sice s oblíbeným tématem boje uzurpátorů proti svobodným kmenům, ale tentokrát tu je i někdo, s kým bojovníci nepočítali. Příroda, která povolala své jednotky a hodlá se zkaženému lidskému konání bránit. Prvek strážců zahýbá s tím, na co jsme zvyklí, a dává autorovi větší prostor k manipulaci s dějem. Postavy se sice úplně nevymykají tradičnímu klišé, přesto má každá svou svébytnou osobnost a nesplývají do šedé masy patetických hrdinů. Snad jen jejich dialogy by příště nemusely být tak nucené. Občas jsem si připadala jako při hře Warcraft III, kde také slýchám stále tytéž věty. Tento nešvar se objevuje i u neustálého opakování popisu vzhledu Galgada.
Ať se na to dívám, odkud chci, Ergall působí jako slibný autor. Má fantazii, umí vystihnout atmosféru. Pokud zapracuje na tom, aby svým postavám vdechl více života, máme se na co těšit. Přeci jen, na přebalu knihy se píše: „První ze série příběhů.“