„Mám malý domek, zahrádku a vaši matku, jsem spokojený. Víc jsem ani nechtěl,“ říká nevlastní otec Günteru Wetzelovi ve filmu Balón. Neopomene ale dodat, že chápe, pokud to je pro Güntera málo. Tuší, že to málo je, a možná se odpočítávají jejich poslední společné dny. Svoboda čekající jen pár kilometrů za hranicemi je totiž velmi lákavá.

Realita Německé demokratické republiky na konci sedmdesátých let svou šedí hodně připomíná tehdejší Československo. Pamětníci té doby si určitě vzpomenou. „Pravda je někdy taková, že se nesmí říkat veřejně,“ musí svému malému synovi vysvětlovat Peter Strelzyk… Některé věci se zkrátka smí říkat jen doma.

Letět si jako pták

Jenže zatímco my jsme byli ukryti v relativním závětří našich pohraničních hor, lidé z NDR měli svobodu a život ve Spolkové republice Německo často přímo před očima. K hranicím to bylo někde jen pár minut, a jazyk na druhé straně byl stejný. Když se tak k televizi připojil PAL dekodér, jako to Strelzyk udělal pro svého souseda, důstojníka tajné policie Stasi, mohli i v televizi sledovat, jak se žije na Západě. Zkrátka smířit se se svým životem v režimu, který – podobně jako u nás – podplácel své obyvatele relativním dostatkem potravin a zboží základní potřeby, bylo pro některé nemožné.

Přesně tak to bylo pro rodiny Strelzykových a Wetzelových. Ví dobře, že ostraha hranic je nekompromisní a počet mrtvých při pokusu překonat dráty jde do tisíců. Připraví proto velmi riskantní plán. Po domácku ušijí horkovzdušný balón a doufají, že – v dostatečné výšce, aby k nim nedoletěly kulky ze samopalů – překonají hranici v horkovzdušném balónu. Stačí jen počkat na správný vítr. Wetzel tak po nocích šije plášť balónu, Strelzyk zase svařuje gondolu.

Konečně jsou připraveni a dokonce začne i správně foukat od severu (hranice jsou totiž na jih). Günter Wetzel si ale v poslední chvíli uvědomí, že jeho propočty nebyly správné a balón je všechny neunese. Navíc i jeho žena Petra dostane strach, mohli by zahynout i s dětmi. Rozhodnou se tedy neletět, ale Strelzykovi už dále čekat nechtějí. Do riskantního pokusu se tak pouští sami.

Nejdříve jde vše dobře, podaří se jim vystoupat nad oblačnost a skrýt se tak před očima pohraničníků. Pak se bohužel ukáže, že problém nebyl jen ve velikosti balónu, ale ani hořáky nefungují, jak by měly. Před drsným roztříštěním se o zem je uchrání jen stromy. Bohužel k západoněmecké hranici chybí ještě nějakých 200 metrů. Nezbývá tak nic jiného než se co nejnenápadněji vrátit zpět.

Trochu překvapivě se jim to podaří, dorazí domů. Postupně jim ale dochází, že smyčka kolem nich se bude postupně utahovat. Nález ztroskotaného balónu totiž odstartuje doslova zběsilé pátrání Stasi po zrádcích, kteří chtěli nelegálně opustit zemi. Ať chtějí, nebo ne, pokud nemají zbytek života strávit (v lepším případě) ve vězení, musí to zkusit znovu, a tentokráte úspěšně.

Drama plné zvláštních náhod

Film Balón režiséra Michaela Herbiga vznikl podle skutečné události. Pokus opustit socialistický blok v balónu nebyl zase tak výjimečný, jak se možná zdá. Podobné řešení zvolil i cyklistický závodník Robert Hutyra, dvojnásobný mistr Československa, který v roce 1983 s rodinou v balónu úspěšně překonal hranice do Rakouska. V roce 1987 využil vzdušný prostor k útěku Josef Hlavatý, který si se svým synem k útěku za svobodou vybral podomácku postavené rogalo. Příběh dvou rodin zpracoval do podoby scénáře Kit Hopkins, kterému se podařilo velmi rozehrát příběh, ve kterém dramatičnost postupně narůstá. Původně ospalé tempo postupně nabírá na rychlosti a graduje v okamžiku, kdy se u Strelzyků rozezní zvonek, zatímco agenti Stasi stojí u dveří.

Pravdou je, že příběh má několik velmi zvláštních náhod, které pomohou ke zdárnému konci celé akce. Náhod vypadajících možná poněkud nevěrohodně, je více než dost. „Nenápadný“ návrat, při němž rodinu sice vidí mnoho lidí, ale nikdo neuvědomí policii. Bláznivý pokus kontaktovat v Berlíně ambasádu Spojených států nebo požadavek na nákup 200 metrů látky v okamžiku, kdy už je všem jasné, že Stasi původní balón pečlivě zkoumá. Helikoptéra, která k balónu, s nímž má vizuální kontakt, nestihne doletět včas. Všechno z toho se mohlo stát, ale všechno mohla být i náhoda.

Pokud je to tak, byly obě rodiny skutečnými dítky štěstěny. Prošlo jim toho totiž tolik, že většina by na jejich místě už dávno měla pouta na rukou. Rozhodně platí, že filmu Balón by prospěla trochu ráznější ruka střihače Alexandera Dittnera. Kdyby se stopáž z aktuálních 120 minut posunula někam kolem stovky, snímek by dostal lepší spád i ve svém úvodu. A možná na konci by se mohlo i času přidat.

 

Film: Balón

Režie: Michael Herbig
Scénář: Kit Hopkins
Střih: Alexander Dittner
Kamera: Torsten Breuer
Hudba: Ralf Wengenmayr, Marvin Miller
Obsazení: Friedrich Mücke, Karoline Schuchová, Alicia von Rittbergová, David Kross, Thomas Kretschmann, Jonas Holdenrieder, Tilman Döbler, Ronald Kukulies, Emily Kuscheová, Christian Näthe, Till Patz , Ben Teichmann, Sebastian Hülk, Gernot Kunert, Ulrich Brandhoff, Peter Trabner, Bernd Michael Lade, Kai Ivo Baulitz, Bernd Stegemann, Antje Traueová, Elisabeth Wasserscheidová, Peter Prager, Nadja Engelová, Thomas Kress, Cornelius Schwalm, Sebastian Schwarz, Timur Bartels, Stefan Kaminsky, Jörn Hentschel, Thomas Chemnitz, Jonas Laux
www.cinemart.cz

PŘEHLED RECENZE
Příběh
9
Herecké výkony
8
Vizuální zpracování
9
Hudba
8