Film Beautiful Boy (2018). Když se narodíte pro amfetamin.

Pokud si dosud myslíte, že drogy jsou problémem jen nefunkčních či jinak poškozených rodin, pak vás snímek Beautiful Boy rychle vyvede z omylu. Otec Nica Sheffa je sice rozvedený, ale v jeho nové rodině žije chlapec odmalička. Svého mladšího brášku zbožňuje a obrazně i doslova ho nosí na rukou. Vše vypadá úžasně, ale jen na první pohled.

Vztah Nica s otcem Davidem je příkladný. Nemají problém spolu mluvit, dokonce si společně klidně zakouří jointa. Ostatně David je novinář, má za sebou několik skutečně významných rozhovorů – pro technické nadšence doporučujeme pozorně sledovat zeď v jeho pracovně – a možná i trochu bouřlivější období. „Zkusil jsem mnoho drog,“ přiznává svému synovi. Jenže v té chvíli netuší, že jeho syn bude záhy hodně potřebovat pomoc. Protože on drogy nebude jen zkoušet.

Až na dno

Zpočátku to vypadá, že Nic půjde ve stopách svého otce. Sem tam vykouří nějakou tu trávu, případně výjimečně něco tvrdšího. Je to pohledný mládenec, na kterého dívky letí, a dokonce i ve škole se mu daří. Přijmou ho na všechny univerzity, na které se přihlásí, čeká na něj hvězdná budoucnost. Pak se ale začne všechno měnit. Pozdní návraty domů, dlouhé spaní, zmatenost, a pak i poměrně náhlé změny nálad. Začíná být jasné, že Nic začíná mít problém s metamfetaminem.

On sám na tom naštěstí zatím není tak špatně, aby si to neuvědomil. „Zkusil jsem hodně věcí, ale když jsem si poprvé vzal met, bylo to něco úplně jiného. Jako bych přesně tohle hledal,“ vysvětluje svému otci. Ale on přece chce víc, nemůže skončit jako feťák někde ve stoce. Naštěstí je kousek o nich léčebna. Všichni je ubezpečují, jak vysoká je účinnost léčby. Otec ani syn ovšem ještě netuší, že právě s drogou nemá zatím nikdo z lékařů mnoho zkušeností. Nic proto nastoupí do léčebného programu, a první týdny vypadají velice nadějně. Sám si uvědomuje, že závislost přestává zvládat, a chystá se na vysokou.

Po několika týdnech požádá rodiče, jestli by si nemohl dát pauzu, jít studovat až za rok.
Otec není nadšen, ale pokud to má pomoci, proč ne. Vše přece běží tak skvěle. Bohužel jen do chvíle, než se Nic nevrátí z vycházky. Ujišťování terapeutů, že „selhání je součástí procesu uzdravení“ moc nepomáhá. Davidovi totiž začíná pomalu docházet drsná skutečnost, že závislý na drogách neničí jen sám sebe, ale že dokáže velmi efektivně ničit i všechny kolem sebe a zvládnout to opravdu není snadné.

Drsný boj ze dvou pohledů

Příběh otce a syna Scheffových ve filmu Beautiful Boy není pouhou fantazií scenáristů Lukea Daviese
a Felixe Van Groeningena. Snímek je natočen podle skutečného příběhu, tak jak ho David Scheff i jeho syn zaznamenali do svých knih popisujících boj s Nicovou závislostí. Jedna se jmenuje Beautiful Boy: A Father’s Journey Through His Son’s Addiction (Krásný chlapec: Otcova cesta synovou závislostí) a druhá Tweak: Growing Up on Methamphetamines (Tweak: Dospívání na metamfetaminu). Tím tak trochu prozrazujeme, že tenhle boj bude mít dobrý konec (i když film to úplně neprozradí). Nutno ale přiznat, že ani to snímku nijak neubírá na dramatičnosti a síle.

Tvůrcům se totiž podařilo postavit opravdu silný příběh, který zbytečně neplýtvá patosem a melancholií, ale naopak dokáže drsně střídat až dojemně krásné momenty s těmi hodně odpornými. Celkově se daří Van Groeningenovi, který se kromě scénáře ujal i režie, udržet linku vyprávění tak, aby udržel divákovu pozornost po celý film. Trochu na škodu jsou časté časové smyčky děje, kdy je v některých momentech těžké rozlišit, co se děje právě teď, co je vzpomínka a co jsou události, které se staly bezprostředně předtím. Držet jen přímou linii vyprávění by mohlo být sice trochu nudné, ale takto je někdy obtížné se zorientovat.

Síle snímku pomáhají svými hereckými výkony i oba představitelé hlavních rolí. Nica si zahrál Timothée Chalamet a proměna z obletovaného hezounka na člověka bojujícího s mnoha démony mu opravdu skvěle sedla. Nejde jen o práci maskérů, jenž promění jeho vzhled, Chalamet dokáže postupnou degradaci podtrhnout také jistou mimikou a řečí těla. Jeho výkon v téhle roli si skutečně zaslouží absolutorium. Snad jen ve chvílích drogového deliria vypadá trochu nejistě. Naopak Steve Carell přistoupil k roli Davida velmi civilně. Snaží se hrát opravdu úsporně, šetří mimikou, přesto dokáže utrpení, děs i obavy na plátně vyjádřit. Skoro bychom řekli, že vše jde přímo z jeho nitra, což u mnoha herců nefunguje.