RECENZE: Do kin vstupuje bezva ženská. Ovšem jak pro koho…

Do českých kin přichází nový český film Bezva ženská na krku. Režisér Tomáš Hoffman spolu s Jiřím Vejdělkem a Martinem Horským dali dohromady vše, co jste již minimálně padesátkrát viděli. Jen jindy a jinde.

Ne, že by to nezačalo dobře. Marie Rottrová zpívá do kroku Petře Hřebíčkové o muži číslo jedna, představitelka hlavní role si kupuje květiny, pije kávu a stíhá u toho rozesmávat cizího kluka u protějšího stolu, balí sobě i manželovi kufry na cestu k moři, všechno je zalité sluncem a její pocit štěstí z plátna přímo tryská. Do té doby, než se ve dveřích objeví Jiří Langmajer a svým typickým unylým tónem jí oznámí nečekanou zprávu. Po poradě se švagrovou a její partnerkou se rozhodne sbalit si pár svých švestek, opustit nevěrníka a vydat se vstříc vesnickému dobrodružství. A tam už čeká muž číslo jedna, nerudný, později i roztomilý hrobník hledající sám sebe (Ondřej Vetchý). On pije pivo, myje se v lavóru, na záchodě čte francouzské básně a jeho minulost je obestřena tajemstvím. Ona chodí perfektně upravená a nalíčená, zdobí dřevěná letadla lakem na nehty a ráda opravuje nespisovné výrazy. Je prostě bezva.

A protože se protiklady přitahují, víme, o čem to celé bude a jak to skončí. Postupné sbližování dvou smutných duší probíhá při hraní panákové dámy, pak se společně hraje na tahací harmoniku, seká se dříví, seká se kosou a vaří se plněné papriky. Což by mohlo za jistých okolností na diváka fungovat, pokud byste z hlavní dvojice cítili alespoň špetičku vzájemné přitažlivosti. Jako to třeba fungovalo mezi nesmělým knihkupcem z Notting Hillu a filmovou hvězdou.

A mezi těmi všemi nemastnými a neslanými hereckými výkony se podíváme například na louku za vsí, kde se slavnost pálení čarodějnic obejde bez většiny obyvatel, několikrát na místní hřbitov, k myslivcovi a jeho éterické manželce na zahradu, do okénka místní prodejny, kde si chleba musíte objednat dopředu a kde brambory nemají, protože si je přece každý pěstuje sám. Děj nás také zavede do místní malotřídky, které k dovršení dobové atmosféry chybí už jen opřené ski o zeď a praskání v kamnech. Kam v rámci akční zápletky dorazí i školní inspektor aka agent Smith z Matrixu a budí hrůzu v nebohých dětech, které musí odpovídat na jeho záludné otázky. Můžeme tak z celého vesnického panoptika a jeho postaviček nabrat dojmu, že život na vesnici je ukrutně, ale ukrutně těžký a zaostalý.

Na konci ona si čte Villona ve francouzštině, on studuje plány na stavbu domu a společně si představují nejkrásnější a nejchytřejší potomky. Ne na lavičce v Notting Hillu, ale na lavičce v zahradě u hřbitova. Celý příběh je jen klišé vedle klišé, našroubovaný vtip vedle vtipu. Originalitu a zábavu jděte raději hledat do jiného sálu.