Film Čarodějka (2024): Ambiciózní adaptace legendárního muzikálu

7. 2. 2025

322

Jon M. Chu se pustil do ambiciózního úkolu – převést na filmové plátno jeden z nejikoničtějších muzikálů Broadwaye, představení Čarodějka. S hvězdným obsazením v čele se Cynthií Erivo a Arianou Grande slibovala Čarodějka nejen vizuální a hudební spektákl, ale také hluboký emocionální zážitek. Výsledkem je film, který si vysloužil deset nominací na Oscara a sedm na cenu BAFTA. Naplnil však vysoká očekávání fanoušků a dokázal zachytit kouzlo původního muzikálu?

Návrat do země Oz

Čarodějka nás přivádí zpět do země Oz. Země, kde kouzla jsou skutečná, zvířata mluví a nic se nezdá být nemožné. Příběh o Dorotce, která bojuje proti Zlé čarodějnici ze Západu s pomocí dobré čarodějnice Glindy, známe však všichni, ať už z muzikálového filmu Čaroděj ze země Oz (1939), jeho knižní předlohy či jen jako kulturní odkaz. A Čarodějka nám odhaluje příběh, který této legendě předcházel.

Teď však zapomeňte na vše, co jste si mysleli, že víte o Čaroději ze země Oz. Čarodějka nabízí zcela nový pohled na oblíbenou klasiku a zpochybňuje představu o dobru a zlu. Zlá čarodějnice ze Západu byla vždy vykreslována jako padouch, ale co když to není tak jednoduché? Co kdyby místo úhlavního nepřítele byla jen nepochopenou dívkou, kterou společnost odmítla kvůli její odlišnosti?

Kouzlo přátelství a hranice dobra a zla

Čarodějka je příběh mladé, osamělé dívky, která byla jiná. Okolí ji vnímá s předsudky, protože neodpovídá jejich představě o normálnosti. Přestože čelí neustálým ústrkům a nespravedlnosti, odmítá Elphaba přijmout roli padoucha, jakou jí okolí předurčilo. Zůstává věrná svým hodnotám a přesvědčení, i když ji to stojí přijetí a pochopení ostatních.

Vyvažující protiváhou Elphabina příběhu je Dobrá čarodějka Glinda, zdánlivě dokonalý, rozverný a zbožňovaný protějšek, který zpočátku ztělesňuje vše, čím Elphaba není. Ale ne všechno je takové, jak se zdá. Glinda, v té době známá jako Galinda, zpočátku působí jako stereotypní bohatá, populární dívka – sebestředná, namyšlená a přesvědčená, že všechno by mělo být podle ní, v čemž ji její vrstevníci jen utvrzují. I když se snaží působit mile, její laskavost je čistě povrchní – pramení spíše z touhy být obdivována než z opravdové starosti o druhé.

Dynamika mezi Glindou a Elphabou se nese ve znamení rivality, a to především proto, že Glinda poprvé čelí odporu. Jsou nuceny sdílet pokoj na koleji a snaží se o soužití, což vytváří podobný kontrast jako ve Wednesday – kdy Wednesday, v zálibě v černé, sdílí pokoj s optimistickou vlkodlačí dívkou, která miluje barvy. Podobně Glinda zbožňuje růžovou a obklopuje se světlými a veselými dekoracemi, zatímco Elphaba, která dává přednost černé, ztělesňuje temnotu a samotu.

Zpočátku si vůbec nerozumí, ale v průběhu roku se jejich vztah vyvine v hluboké přátelství. Klíčový rozdíl však zůstává: Glinda je laskavá převážně z vlastního zájmu – chce, aby byla vnímána jako dobrá, spíše než aby dobro skutečně ztělesňovala. Chybí jí silné etické zásady a své chování přizpůsobuje tomu, aby si udržela své postavení. Naproti tomu Elphaba je kvůli svému nekonvenčnímu vzhledu považována za vyděděnce. Lidé ji neustále označují za ošklivou, ale navzdory tomu zůstává věrná svému morálnímu přesvědčení. Na rozdíl od Glindy dává Elphaba přednost tomu, co je správné, před hledáním uznání ostatních.

Jejich dynamika připomíná archetypální kontrast mezi světlem a temnotou, ale film brzy odhaluje, že věci nejsou tak černobílé, jak se zdají. V průběhu příběhu obě ženy dospívají a mění se díky svému nepravděpodobnému přátelství. Odhalujeme, že každá z nich v sobě skrývá víc, než se na první pohled zdá.

Herecká a technická brilance

Cynthia Erivo v roli Elphaby podává úchvatný výkon a zachycuje její vnitřní sílu i zranitelnost. Ariana Grande mezitím září v roli Glindy, kde mistrně ztvárňuje její vývoj od povrchní společenské dámy ke komplexnější a sebevědomější osobnosti. Jejich společné výkony dodávají příběhu, který zpochybňuje tradiční představy o dobru a zlu, emocionální hloubku a dělají z Čarodějky přesvědčivý zážitek nutící k zamyšlení.

Vedlejší role jsou obsazeny neméně působivě – Jonathan Bailey přináší do role Fiyera charismatickou lehkost, Michelle Yeoh dodává madame Morrible tajuplnou autoritu a Jeff Goldblum ve své interpretaci Čaroděje ze země Oz mistrně balancuje mezi šarmem a manipulací.

Po vizuální stránce je Čarodějka pastvou pro oči. Smaragdové město září v oslnivých barvách, kostýmy jsou propracované do nejmenšího detailu a magické efekty jsou působivé, aniž by působily přeplácaně. Tvůrci se rozhodli nechat herce zpívat naživo přímo na place, což přidává hudebním číslům syrovou autentičnost a vtahuje diváky hlouběji do děje.

Film však není jen vizuálním a hudebním zážitkem – přináší i silné poselství. Nabádá diváky, aby nepodléhali povrchním soudům a vnímali dobro a zlo jako složitější koncepty, než jak je nám často servírují pohádky. Glinda může na první pohled působit jako dokonalý vzor ctnosti, zatímco Elphaba jako hrozba – ale co když je pravda někde uprostřed?

Čarodějka je více než jen muzikálový film. Je to dojemná výpověď o předsudcích, přátelství a odvaze být sám sebou navzdory očekáváním společnosti. Díky hereckým výkonům, působivé režii a dechberoucím hudebním číslům se Jonu M. Chuovi podařilo vytvořit adaptaci, která nejen ctí původní muzikál, ale zároveň jej posouvá do nové, filmové dimenze. Není divu, že získal tolik nominací. Uvidíme, zda se mu podaří proměnit některou z nich v ocenění.