Dokument Pan Nikdo proti Putinovi (2025). Kamera jako tichá zbraň jednoho učitele

5. 11. 2025

Existují filmy, které vám dají nahlédnout do cizího života. A pak jsou dokumenty, které vám doslova vrazí do rukou kameru, kterou si hrdina sám natáčí vlastní pád. Dánsko-český dokument Pan Nikdo proti Putinovi (Mr. Nobody Against Putin), který na festivalech jako Sundance získal zaslouženou pozornost, je tím druhým případem. Namísto hrdinského eposu o boji proti totalitě sledujeme tichý, niterný příběh jednoho laskavého učitele, který se z organizátora školních besídek stává nedobrovolným špionem.

Město Karabaš je nechvalně známé jako jedno z nejznečištěnějších míst na planetě. Jak už to tak v Rusku bývá, těžký průmysl tady sídlí v těsném sousedství obytných domů. Zkrátka, žádné zbytečné zdržování po cestě do práce. A že umřete v padesáti na rakovinu, koho to zajímá? Jenže v realitě současného Ruska máte solidní šanci, že zemřete už ve dvaceti. Před více než dvěma lety totiž fašistická putinovská diktatura napadla sousední Ukrajinu. Od té doby vraždí nejen ukrajinské ženy, děti a samozřejmě i muže, efektivně likviduje i svou mladou generaci. Její ztráty na frontě se totiž počítají na tisíce denně.

A aby snad někoho nenapadlo, že by nemusel jít radostně zemřít za diktátora, okamžitě po začátku plnohodnotné invaze na Ukrajinu začal režim se svou fašistickou propagandou už ve školách. Učitel Pavel „Pasha“ Talankin měl své žáky rád. Ve svém kabinetu jim vytvořil bezpečný prostor pro setkávání i povídání. Chodili k němu rádi. Hlavním Pashovým úkolem bylo natáčet a dokumentovat dění ve škole. Zaznamenával tak společenské události, sportovní utkání nebo třeba zajímavé hodiny. Jenže pak začala válka, pardon, nechcete přece skončit na doživotí ve vězení, speciální vojenská operace. A vše se změnilo.

Vyrábíme poslušné militarizované roboty

Jeho role školního kameramana se najednou proměňuje. Moskva přichází s direktivy nařizující školám zařadit válečnou propagandu jako povinnou součást výuky. Do výuky jsou zaváděny nové, státem nařízené osnovy, které měly jediný cíl: indoktrinovat ty nejmladší, vštípit jim oficiální provládní narativ. Pasha najednou musí organizovat, a především dokumentovat speciální „vlastenecké“ hodiny, často nazvané eufemisticky jako „Hovory o důležitém“. Všechny záznamy musí pak odesílat na Ministerstvo školství.

Už dlouho má na nástěnce modro-bílou vlaječku „Demokratického Ruska“, až doposud to nikomu nevadilo. Pro některé učitele je papouškování lží o „ukronacistech“, denacifikaci a demilitarizaci problém. Nejen proto, že s tím vnitřně tak úplně nesouhlasí, ale také proto, že pro některé jsou to úplně nová a neznámá slova. Samozřejmě jsou tu i jiní. Pro Pavla Abulmanova, učitele dějepisu, je to naopak důkaz, že svět už zase začíná být v pořádku. S nadšením dětem vypráví o tom, jak sankce neškodí Rusku, ale Evropě, jak je Ukrajina plná nacistů, a také jak by ruské síly dokázaly Ukrajinu zničit za několik hodin.

Pro Pashu je tohle už trochu silná káva. Nějaký čas se snaží „dělat svou práci“, natáčí, aranžuje – nejprve učitelé a později i děti – dostávají přesně předepsáno, co a jak mají říkat. Jenže pak si uvědomí, že tohle jej morálně zničí. Rozhoduje se proto dát výpověď a všechen jím natočený materiál zničit. Pak si ale na Instagramu všimne výzvy, aby se ozvali ti, kteří chtějí popsat, jak válka proměnila jejich profesi. Impulsivně napíše dlouhou odpověď. A zanedlouho mluví s kontaktem v Evropě o tom, že by se vše mohlo udát jinak.

Zrodí se tak možná trochu bláznivý nápad. Místo aby Pasha materiál zničil, začne naopak natáčet mnohem více. Nejenom propagandistické hodiny, ale i propagandu rozlézající se po celém městě, všudypřítomnou intenzivní indoktrinaci. Z učitele se tak stává tak trochu špion. Od začátku je ale jisté jedno, pokud má film vzniknout, bude muset nakonec opustit vše, co má rád a utéct z Ruska. Jeho rodná země se totiž v tom okamžiku pro něj stane životu nebezpečnou. Jenže Pavel Talankin cítí, že tohle prostě udělat musí.

Syrovost a emoce

Dokument Pan Nikdo proti Putinovi se tak proměňuje v jakousi zvláštní směs špionážního filmu a found-footage dokumentu natáčeného z pohledu kameramana. Materiál má všechny parametry amatérského natáčení, větší zrnitost, obyčejná ruční kamera mnohdy jen držená v ruce. Pasha nemůže složitě nastavovat kameru a rozsvítit světla. Prostě zmáčkne tlačítko REC a nahrává. Občas záběr uskočí, často je malinko rozetřesený, ani zvuk není dokonalý. Divák má pocit, že tohle mu nikdo nevypráví, na tohle se dívá vlastníma očima. Právě tahle až surová autentičnost dodává snímku Pan Nikdo proti Putinovi neuvěřitelně silný emocionální náboj.

Je až zarážející, s jakou až banální jednoduchostí získává fašistická putinská propaganda prostor ve škole, a jak velmi rychle. Jak s velkou pomocí zrůd podobných Abulmanovi lze děti vychovat k bezmyšlenkovité poslušnosti a ochotě organizovat se do struktur ne nepodobných paramilitární organizaci. Jak ochotně skandují lži, jak oddaně pochodují po chodbách, a později, jak se ochotně nechají odvést na frontu (a zabít). To vše divák sleduje z pohledu první osoby, vidí hroby i pohřby, vidí, jak se děti mění.

Formát snímku předurčuje spíše pomalejší tempo, Pasha netočí dokument, jen zaznamenává běžné situace. Není to ale na škodu, celých 90 minut divák sleduje tak syrové a otřesná záběry, že pomalu plynoucí čas ani nevnímá. Kromě občanské statečnosti Pavla Talankina odvedl skvělou práci i dánský a český tým, který se na konečné podobě snímku podílel. S materiálem, který nikdy nebyl zamýšlen pro film, si skvěle poradili také střihači Nicolaj Monberg a Rebekka Lenqvist. I díky nim je dokument Pan Nikdo proti Putinovi kompaktním a pohromadě držícím snímkem, který dokáže divákovi zprostředkovat nepřikrášlený prožitek reality fašistického Ruska.

Přesto si nelze odpustit jednu drobnou výtku. Produkce přiznává, že některé záběry byly dotáčeny po Pashově útěku z Ruska v České republice. Nejde o žádný zásah do vyznění snímku, spíše ilustraci. Přesto by si tyto záběry zasloužili viditelné označení.