Cousteauova Odysea: Rodina je základ oceánu

Ať zvedne ruku ten, kdo jako malý nehltal dobrodružství francouzského oceánografa s červenou čepičkou Jacquese–Yves Cousteaua! V rámci Festivalu francouzského filmu připlul kapitán Cousteau se svojí Calypso i k nám. Snímek režiséra Jéroma Salleho však víc než detailní záběry pod hladinu oceánů nabízí pohled na rodinné vztahy a finanční peripetie legendárního dobrodruha.

Kdo čekal, že film Jacques–Yves Cousteau: Odysea bude dechberoucí podívanou na podmořský svět, který Cousteau popularizoval, bude zklamán. Odysea se snaží ukázat Cousteaua jako člověka, který pod červenou pletenou čepicí skrýval víc, než jen lásku k objevům a moři. Možná budete stejně jako já překvapeni, že sympatický Francouz byl taky jen pouhý člověk se slušnou řádkou škraloupů. Jeden by na to přes všechny ty delfíny a lachtany skoro zapomněl.

Konec čtyřicátých let minulého století. Cousteau díky svému vynálezu – speciálnímu skafandru, může žít poklidným životem v nádherném domku na pobřeží. Pro to se ale nenarodil. Společně se svou ženou Simone a syny Jean Michelem a Phillipem realizuje své odvážné sny, za manželčiny šperky kupuje loď Calypso a slaví první úspěchy. Léta plynou, z Cousteaua je celebrita, ale jeho velikášské vize stojí víc, než by si mohl dovolit. Do toho střídá milenky, nezvládá tak docela rodičovskou roli a nejmladší syn Phillip se touží vymanit ze stínu slavného otce a jít svou vlastní cestou.

Film vás provede třiceti lety Cousteauova života a jak už to tak u moderních životopisných filmů bývá, hlavnímu hrdinovi snímá pomyslnou svatozář a ukazuje ho jako člověka, který je – spíš než zapálený oceánograf – obchodník a show man. Dokud mu syn Phillip neotevře oči, ekologie je pro něj sprosté slovo, milovanou ženu podvádí s mladicemi a kvůli svým záměrům neváhá ropným společnostem nalézat další a další těžařská místa v oceánech. Divák na to kouká a obrázek dětského hrdiny se bortí jako poslední zbytky ledovců v Antarktidě.

Osobně mám z filmu dobrý pocit. Sice se nevyhýbá jistým klišé a scénář mnohdy tlačí na pilu, pořád ale zůstává nohama na zemi. Cousteaua poznáváme především v interakcích s rodinnými příslušníky a děj se notnou část zaměřuje na postavu tragicky zesnulého syna Phillipa. Chvílemi je zdlouhavý, díky ostatním členů posádky Calypso i vtipný a přiměřeně dojemný. Zkrátka je znát, že ho dělali Evropané a ne Američani. Ekologického poselství se také dočkáte (jenže ono to dnes už vážně jinak nejde) a na své si přijdou i milovníci přírody.

Příjemně se koukalo na nijak zvlášť známou tvář Lamberta Wilsona (J. Y. Cousteau), vycházející francouzskou hvězdu Pierra Nineyho (Phillip) nebo známou Audrey Tautou, která byla rozhodně nejvýraznější a herecky nejzdařilejší postavou filmu.
Určitě na Cousteaua zajděte. Už třeba z prosté nostalgie, nebo proto, abyste věděli, co stojí sny. A že Jacques Yves Cousteau by bez své vlastní rodiny možná jen šnorchloval v zátoce.