Film Creed 2 (2018) – Rodinné drama říznuté boxem

Před třemi lety vtrhl do kin nečekaně kvalitní Creed. Toto volné pokračování Rockyho vyneslo Sylvesteru Stallonovi Zlatý globus a nastartovalo ještě zlatější kariéru Michaela B. Jordana, který si ve filmu zahrál potomka legendárního Apolla Creeda, Adonise. Jednalo se o povedený snímek, který čerpal ze silného scénáře, nových tváří, ale i pěkné dávky nostalgie. A jelikož první Creed v pokladnách kin dominoval, byl druhý díl téměř jistý.

Co fungovalo už tolikrát, musí fungovat znovu, ne?

Začneme odzadu, vlastně od prostředka, ať jste z toho stejně zmatení jako já. Každý správný sportovní film potřebuje naprostého outsidera, který se na konci filmu stane šampionem. Jenže Adonis Creed (Michael B. Jordan) se již šampionem stal, takže jak z toho ven? Tvůrci zvolili velmi radikální cestu a rozhodli se chudáka Adonise potopit na všech frontách. Nejen, že ho jeho protivník Viktor Drago (Florian Munteanua) při prvním souboji v ringu zmasakruje a pošle do nemocnice, ale Adonis se také stihne rozkmotřit se svým přítelem a mentorem Rockym (Sylvester Stallone).

A jelikož je to na dvouhodinové drama málo, ještě se jim stihne narodit dítě. Hluché. Po mamince. Protože čím zdrcující život outsidera, tím silnější budou závěrečné emoce při finálním vítězství. Kdepak, tudy cesta nevede. Místo sportovního dramatu dostáváme ufňukaný rodinný film, kde nic není férové, všechno stojí proti hlavnímu hrdinovi a vy máte pocit, že scénář snad musel psát jeho starší bratr, který chudáka Michaela B. Jordana bytostně nenávidí.

Druhý Creed funguje skvěle jako odkaz minulých filmů, ale může obstát sám o sobě?

Film začne krátkou sekvencí rodiny Dragů, respektive Viktora Draga (Florian Munteanua) a jeho otce, Ivana Draga (Dolph Lundgren). Znalému divákovi předchozích filmů je hned jasné, že po událostech z Rockyho IV se Ivan Drago ze své porážky již nevzchopil a stal se z něj zavržený odpadlík. Ale to vůbec nevadí, protože teď má svého nabušeného syna, díky kterému může snad rodinu Dragů opět vrátit na výsluní.

Scény z druhé strany barikády, tedy všechno kolem Draga, jsou skvělé. Ve snímku se dbá na to, aby film nebyl jen o Adonisovi nebo Rockym, ale i o antagonistech a divák brzy zjišťuje, že kdysi nelítostný Ivan Drago lehce vyměkl, i když se stále jedná o apatického zlosyna. Během filmu se jeho postava pěkně rozvíjí a Ivan Drago se ke konci filmu dočká vykoupení.

Během příběhu se stále odkazuje na Apollo Creeda (Carl Weathers). Ať už jsou to videa z předchozích filmů, jeho legendární pruhované boxerské trenýrky nebo filosofování nad jeho hrobem. Nový Creed je zkrátka spoután okovy předchozích filmů, ze kterých se nemůže vymanit a dost možná ani nechce, protože by přišel o své renomé kultovního pokračování.

Pár let stará boxerská komedie Zpátky do ringu, kde se proti sobě postavili Sylvester Stallone a Robert de Niro nepotřebovala nic vykrádat a fungovala sama o sobě. Creed má bohužel hlavní oporu v celé Rockyho mytologii, bez které by dostal velmi rychlé K.O.

Creed II nás nepřipraví o tradiční „preparing for fight“ sekvenci, kdy z reproduktorů vyřvává živelná hudba a přesně v tu chvíli zasteskneme po legendárním Gonna Fly Now nebo Eye of the Tiger, které činily starého Rockyho ještě o ždibec kultovnějším. U Creeda však hudba nic nezachraňuje, naopak odstřeluje celý film do těžkého průměru. Ani samostatné tréninkové sekvence nejsou nijak oslnivé, ale po úmorné zívavé hodině, kde se rozebírají rodinné problémy, a kterou tvůrci mohli zkrátit, ne–li rovnou vypustit, je to vítaná změna.

Herci byli fajn, ale…

Jakmile přijde na scénu Rocky (Sylvester Stallone), můžete si být jistí, že v opakujícím se intervalu bude vypouštět sérii chytrých mouder. Neustále radí, motivuje, povzbuzuje a pro chytrou repliku nechodí daleko. Starý bard zvládá své řemeslo velmi dobře, dostává spoustu prostoru a je na celém filmu velkým pozitivem. Bohužel, už i jeho dohonilo opakující se klišé moudrého chytrolína. Rocky je tu s námi už příliš dlouho, a i když nenudí, nemá čím překvapit.

Adonis Creed (Michael B. Jordan) je pak nejrozporuplnější postava celého snímku. Vede silácké řeči, jen aby se pak mohl rozbrečet, že dostal na frak od soupeře. Adonis nemá jasné cíle, na jedné straně miluje svou rodinu, na druhé straně chce pomstít svého otce, i když ví, že je to právě na úkor jeho milovaných. Takže většinu snímku vidíme jeho boj s vnitřními démony, názorové rozkoly s jeho bližními, neustálé přemýšlení nad tím, co je správné, nebo občasné řešení urgentních situací. Autoři si z nějakého důvodu usmysleli, že tohle je to, co diváci chtějí. Adonisova krize tak zabere celou polovinu filmu a nažhavený divák z parádní úvodní půlhodinky velmi rychle vychladne a začne se rozhlížet po únikovém východu z kina.

Ivan Drago (Dolph Lundgren) je ve své roli skvělý. Před samotným natáčením filmu si vyžádal co nejméně ruských frází, protože nerad mluví rusky, ale i přesto mu role vyloženě sedla. Nedostal možná tolik prostoru, kolik by si zasloužil, ale když se na scénu vrátila jeho žena ze čtvrtého dílu, všechno eskalovalo do výšin. Dolph Lundgren potěšil, atmosféra zhoustla a rychle vyšlo najevo, že to bude právě on, kdo potáhne film kupředu. No, snažil se, ale měl to těžké.

Viktor Drago (Florian Munteanua) se celou dobu tváří drsně. Moc toho nenamluví, což ani nemusí, za něj totiž hovoří jeho svaly a profesionální pohyby boxera. Bohužel mu scenáristé nenapsali moc zajímavé pozadí. Všechno dělá kvůli svému otci a de facto osobně nemá vůbec žádný důvod s Adonisem bojovat, jeho otec je zkrátka schopný manipulátor a přenese na něj své břímě.

Nesmíme opomenout Adonisovu družku Biancu (Tessa Thomson), hudebnici, která pomalu ztrácí sluch. I ona si přijde na své, a dokonce nám celkem pěkně zazpívá. Její úloha je stát při svém milovaném, občas vznést nějakou námitku, ale nakonec se podvolit jeho vůli a pomoci mu proti hrůznému Viktorovi. V rámci emancipace žen se autoři zrovna nepředvedli, navíc je tu jediná opravdu silná ženská postava, když tedy opomeneme Adonisovu matku, která je na place jen pár minut a do děje příliš nezasáhne.

Málo boxu, hodně boxerský detailů

Na tak dlouhou stopáž bylo boxovacích sekvencí opravdu málo a kromě jedné, kde hrál úryvek z typické Rockyho písně Gonna Fly Now nebyly špatné, ale nijak výjimečné. Dostali jsme pár zpomalených záběrů, trochu té krve a potu, ale asi to nebude nic, co si budeme přehrávat na YouTube během dlouhých zimních večerů. Milovníci boxu ovšem určitě zaznamenali pár zajímavostí. Například poznámku Adonise u večeře, že nemůže mít před zápasem pohlavní styk, což je zvlášť pro boxery typické nebo obsazení Michaela Buffera, skutečného boxerského rozhodčího.