Film Deadpool 2: Krvavější, akčnější, jen vtip trochu schází

První Deadpool nás přesvědčil, že příběh komiksového superhrdiny na plátně se nemusí vždycky odvíjet podle připravené šablony. Tenhle podivný poďobaný chlapík v kostýmu připomínajícího křížence snad všech „kreslených“ hrdinů dokázal být neustálými hláškami otravný skoro jako legendární Oslík ve Shrekovi. Málokdo se zřejmě pozastaví nad tím, že je po dvou letech zpět ve snímku s jednoduchým názvem Deadpool 2. Stejně tak asi nikoho nepřekvapí, že se okamžitě rozhoří spory, je-li jednička lepší než dvojka, nebo naopak.

„Moje tržby byly jen o kousek menší, než mělo Umučení Krista,“ poznamenává ostatně ve filmu Wade Wilson alias Deadpool. Scénáristé Rhett Reese a Paul Wernick sázejí ve dvojce na podobný styl jako v prvním díle, takže postava svými hláškami komentuje nejen vše kolem sebe, dělá narážky na další filmy a hrdiny, ale komentuje i svou vlastní filmovou roli: „To sem nemohla produkce dát aspoň jednoho pořádného X-Mena? Aspoň toho s křídly?“ rozčiluje se.

Začátek jako z Tarantina

Ostatně Deadpool má k X-Menům blízko, původně se měl stát jedním z nich. Není proto překvapivé, že na začátku trochu rýpe do Wolverina (respektive do filmu o něm), kterému se bude chudák Deadpool těžko vyrovnávat. Asi byste na to přišli sami, ale nevěřte Deadpoolovi úplně všechno. Je prostě jako ten Oslík. Tvůrci se ho ale zřejmě rozhodli vzít za slovo, a tak minimálně zpočátku se zdá, že si pro inspiraci pustili pár Tarantinových filmů. Některé scény by do nich totiž nádherně zapadly – spousty stříkající krve, useknuté končetiny, vnitřnosti a potácející se skoro-mrtvoly. Vzpomínka na Kill Bill jako vyšitá.

Pravdou je, že oproti prvnímu dílu připravili scenáristé o něco promyšlenější a propracovanější příběh. Jak už to tak má být, zamilovaný superhrdina se nehodí. Takže jestliže Deadpool na konci prvního dílu našel odvahu ukázat se své lásce, je potřeba tomu hned na začátku dílu druhého udělat přítrž. Jak jinak než v rámci nějaké pořádné akční scény se spoustou odletujících nábojnic. To by se dalo ještě unést, problém je, že spolu s příběhem o lásce a rodině se nutně do filmu dostává pořádná dávka patosu. Chvílemi se nemůžete ubránit pocitu, že začne odkapávat z plátna.

Jak přibývá akční zápletka a rozvíjí se příběh, jako by se pomalu vytrácela lehkost a vtip tak typická pro první díl. U něj se totiž podařilo udržet určitý nadhled téměř po celou dobu a skoro pořád jste se usmívali. Ve dvojce zřejmě opravdový humor začal tvůrcům docházet, tak si ho nechali až na poslední třetinu filmu. Tam se skoro zázračně vynoří to, co bylo na jedničce tak úžasné. Ale dobrých 80 minut vyznívají některé Deadpoolovy rádoby vtipné komentáře trochu nepatřičně a občas až trapně. Ovšem pokud vydržíte, konec vám to vynahradí.

V řadě věcí oba filmy připomínají klasiku parodického žánru Připoutejte se, prosím. I tady tvůrci druhého filmu dostali nápad, že by pokračování mělo být vtipnější, takže je lepší místo jednoho snímku jich parodovat několik. Také druhý Deadpool míchá snad vše, nač byste si v souvislosti s tímhle typem filmů mohli vzpomenout. A odkaz na Terminátora v podobě Cablea už skoro hraničí s vykrádáním, zejména když na něm stojí velká část příběhu.

Zajímavá herecká směsice

Nutno ale uznat, že Josh Brolin, který se objevil i v Avengerech či třetích Mužích v černém, je zajímavým oživením. V poloterminátorovském kostýmu, včetně svítícího oka, vypadá drsně a směšně zároveň. Navíc asi jako jediný do akčnějšího a drsnějšího děje zapadá. Ryan Reynolds v titulní roli nepředvede vlastně o nic moc navíc, než ukázal už v prvním filmu. Snad jen kromě scén, kdy mu chybí kus lebky (spoiler alert). Pamatujete dorůstání ruky? Tak se těšte, ovšem tentokráte to bude o něco nechutnější. Dokud se Deadpool drží v oné oslíkovské poloze, je to v pohodě. Jen citová hnutí mu příliš nejdou. Ale v akčních scénách má na sobě masku, takže mu není vidět do obličeje.

Docela zajímavá je sázka na mladého mutanta Russella, toho si zahrál Julian Dennison. „Superhrdinové nemohou mít nadváhu,“ vysvětluje tenhle teenager, který vypadá, že nenávidí celý svět. Nápad udělat hlavního hrdinu z postavy veskrze nesympatické a navíc rozhodně nevypadající podle současných měřítek krásy (Panna a netvor se nepočítá) je poměrně originální a riskantní. Výsledek je ale trochu rozpačitý. Dennison nedostává tolik prostoru, kolik by potřeboval – a i v tom, který dostane, vypadá hodně nejistě. Skutečným oživením celé Deadpoolovy grupy je tak jen Neena Thurmanová přezdívaná Domino, kterou na plátně ztvárňuje Zazie Beetzová. Zbytek tak trochu splývá.

Ocenění si zaslouží dobře zvládnutá kamera i střih. Spolupráce Jonathana Sela s Craigem Alpertem a Elísabet Ronaldsdóttirovou dodala filmu trochu více akční ráz. Tam, kde chybí spád, dokáže rychlá kamera i výraznější střih přidat potřebnou dynamiku. A něco podobného dokáže i hudba Tylera Batese, který umí v pravou chvíli sáhnout po notoricky známé melodii, která vás rozesměje možná spolehlivěji než Deadpoolovy hlášky.