Everest 3D: Poslední slovo má vždycky hora

Hollywood hlásí ztráty na životech a pěknou klemru. Ne, žádný spoiler, museli byste být hodně naivní, abyste si mysleli, že výstup na Ságarmáthu, jak zní sánskrtské jméno Everestu, se dá podniknout bez ztráty kytičky. Režisér Baltasar Kormákur by se asi s filmem o šťastné výpravě nenamáhal.

Pro někoho, kdo považuje výstup na Sněžku za nadlidský výkon, se film Everest jeví jako pohádka z jiného světa. Jo, mluvím o sobě. Zaklesnutá do sedadla kinosálu Lucerna jsem celých 121 minut děkovala Prozřetelnosti, že mě nestvořila s touhou po adrenalinových zážitcích a pocitem, že musím překonávat své hranice a nastavovat si vražedné limity. Díky, ale dobrej pocit ze sebe mám, když doběhnu tramvaj nebo upeču křupavou kůrku na zapečenejch bramborách. Možná, že tohle všechno je důvod, proč jsem chtěla Everest vidět. Asi jsem se chtěla utvrdit v tom, že sedět doma na zadku a nehrát si na hrdinu je dobrej program pro přežití.

Film Everest nad ostatními filmy o Everestu, K2 a jiných odporně vysokých horách nijak zásadně nevyniká. Patnáct let starý Vertical Limit neměl sice tak vymakanou kameru a zvuk jako Everest, sám o sobě byl ale kvalitou srovnatelný. A mohla bych jmenovat další filmy tohoto žánru a tématu. Promítat Everest ve 3D byla rozhodně skvělá volba. Nejsem sice kdovíjaký fanda této filmové technologie, zažila jsem pouze 3D ponor k Titanicu a 3D Cameronovu Pocahontas přejmenovanou na Avatar. Každopádně tady to byla trefa. Když padají kusy ledu, divoce uhýbáte, a když Josh Brolin balancuje nad ledovou propastí, je vám na zvracení spolu s ním. Pokud tedy půjdete, zvolte trojrozměrnou verzi, budete si připadat jako člen týmu.

Vysokohorský vůdce, Rob Hall, vede svoji partu na vrchol Tváře nebes. Při sestupu dojde k tragédii. Víc asi netřeba říkat. Příběh je inspirovaný skutečnou událostí, která se odehrála v květnu roku 1996. Výtky, že ke konci je film doják, mi přijdou mimo. Kdybyste věděli, že s člověkem, kterého milujete, mluvíte naposledy, asi byste neřekli jen „ahoj“, jako to udělal Forrest Gump. Stejně tak je pro mě uvěřitelná i motivace, která jednoho z horolezců vrátila mezi živé. Slzičku určitě uroníte, rozhodně se ale nejedná o nic přehnaného.

Film je na svou stopáž svižný, nuda nehrozí, a co mě potěšilo, je herecká sestava. Vybráni byli herci, kteří se hodně podobali svým živoucím předlohám, to já ráda. Větrem ošlehaní, horami zocelení – Jason Clark, kterého vídám čím dál raději, Josh Brolin, Sam Worthington a Jake Gyllenhaal – byli sympatičtí a naprosto uvěřitelní. Bohužel žádná z postav nedostala výraznější prostor, ale to je jen můj subjektivní názor.

Everest určitě stojí za vidění. Už jen proto, aby člověk zjistil, co ho bude stát, bude-li mířit příliš vysoko, a že pokora je sice fajn, ale hory se asi pořád snaží málo, jelikož i těm zdánlivě rozumným se jí mnohdy nedostává. Everest je jistě i důstojnou poctou všem, kteří zůstali pod sněhem a jejich ostatky se domů nikdy nevrátí. No a nás, kteří milují svůj všední život, utvrdí v tom, že jeden výstup na Ještěd ročně bohatě stačí.