Hvězdy nám nepřály: prvoplánové ždímání kapesníků se naštěstí nekoná

Filmy s tématem rakoviny vznikají poměrně často a zapátráte-li v Česko-Slovenské filmové databázi, zjistíte, že skoro všechna hodnocení se pohybují kolem osmdesáti procent. Můžeme si tedy myslet, že jsou opravdu dobré a nebo že existuje skupina diváků, která toto téma vyhledává. Při vší lidské zvláštnosti, řekla bych, že „bé“ je správně.

Milujeme tragédie. Nezlobte se, ale proč jinak bychom vyhazovali peníze za pohled na umírajícího hlavního hrdinu? Všechny ty hadičky, prostovlasé hlavy, slzy a velká slova. Téma je o to zajímavější a plačtivější, když je hrdinům pět a nebo když jsou místo vysoké na chemoterapii.

Pojďme rovnou k věci – Hvězdy nám nepřály je uvěřitelný film natočený na motivy stejnojmenného světového bestselleru. Dva mladí nemocní lidé se potkají a zamilují se do sebe. Proč ne. Sarkasmus, ironie a frajerské řečičky, které k tomuto věku patří – to všechno beru a na filmu se mi obzvlášť líbí. Hvězdy z vás nebudou za každou cenu ždímat emoce, tak jako třeba film Je to i můj život (2009, režie N. Cassavetes). Scénář je odlehčený a vtipný. Dialogy vybroušené. Pořád se ale drží v mantinelech adekvátních k tématu. Nečekejte (i když tak film někdo prezentuje), že se budete plácat do kolen, jako třeba u 50/50 (2010; režie J. Levine) nebo Než si pro nás přijde (2007, režie R. Reiner). Je samozřejmé, že filmy, které o rakovině pojednávají s humorem, dojdou do bodu, kdy zkrátka zvážní a uberou plyn. Stejně tak je to s Hvězdami. Konec filmu někomu bude možná připadat zbytečně protažený, já ten pocit nemám.

Snímek Hvězdy nám nepřály si mimo jiné pohrává s životní rolí a pocity pozůstalých. Jak ztráta milovaného dítěte ovlivní osudy rodičů a jak se nemocný vyrovnává s tím, že tu po sobě zanechá „spoušť“? Primárně jde ale o velkou lovestory navzdory osudu a vědomí, že umřít mladý je ta největší křivda, kterou na nás příroda páchá. A že ty poslední momenty Hvězdy dovedou ztvárnit velice syrově a realisticky.

Herecké výkony celkem neokoukaných tváří v podání Shailene Woodley (Jmenuji se Earl, Divergence) a Ansela Elgorta (Carrie, Divergence) byly skvostné. Naprosto přirozené a nevyumělkované, na rozdíl od herců z filmu Tady a teď (2012; režie O. Parker; taktéž o zamilovaných, z nichž jeden bojuje s rakovinou). Milovníci Willema Dafoea si přijdou na své, jelikož jeho minirole je jako vždy excelentní. Filmu nechybí nic, co mladí lidé zbožňují, a proto osloví hlavně věkovou skupinu třináct až pětadvacet. To rozhodně neznamená, že vaše máma je z obliga. Naopak. Ty nemocné děti přece mají své rodiče. Sečteno a podtrženo. Hvězdy nám nepřály považuji v dané oblasti za kvalitní snímek. I když to bude znít možná nepatřičně, za nej v tomto tématu ale stále považuji Můj život beze mne (2003; I. Coixet) a hlavně Třetí hvězdu (2010; H. Dalton). Takže pokud si rádi sypete do ran sůl, milujete, když v kinosále nepláčete sami nebo vás rakovina zajímá z psychologických důvodů – jděte se podívat, jak nepřející mohou být hvězdy.