Laco je typickým životním loserem. Jeho nevzrušivý život údržbáře v maloměstském muzeu plyne poklidně den za dnem. Pak ho ale změní jeden okamžik – zdánlivě banální hádka se synem spustí sled událostí, které ho promění v „Rychlého Laca“ mstitele střílejícího zběsile kolem sebe z předovek. Film Invalida si dělá legraci z fabiánských devadesátek a ironizuje řadu stereotypů. Někdy ale trochu hrubě, až to zavání spíše urážením než legrací. Smích je tak někdy trochu hořký.
Malé slovenské maloměsto jako kdyby z oka vypadlo spoustě dalších. V nadcházejících volbách se o důvěru lidí uchází kandidát, který rád vykřikuje o „konečném řešení romské otázky“ a nemalá část voličů na to samozřejmě slyší. Ostatně, vždyť s Romy jsou jen problémy. Jak už to u podobného typu populistických politiků bývá, velmi záhy se ukáže, že jednoduché řešení složitých problémů má kandidát jen proto, aby mohl po volbách své mafiánské praktiky pěkně povýšit na novou úroveň. Protože pod pořádkem ve městě si představuje hlavně klid na své kšeftíky a možnost jejich krytí. Jenže to ještě nikdo neví. A tak i údržbář místního muzea Laco prohlašuje, že „s cikány je třeba zatočit“, takže potenciální starosta má jeho sympatie.
Za dobrotu do kanálu
Jenže Lacův život se má velmi záhy změnit. Může za to vlastně docela banální konflikt se synem Markem o to, jak hlasitě bude hrát hudba. Jako správný neúspěšný macho si Laco svůj vztek vybije na slabším, aby se aspoň trochu cítil důležitým. Jenže netuší, že tentokráte naberou události jiný spád. Marek se sebere a uteče z domova. Lacova manželka Zdena prohlásí, že dokud se Marek nevrátí, s Lacem nepromluví ani slovo. A dodrží to. Takže tomu po pár dnech odmítání nezbude než kapitulovat. Aby Marka nalákal zpět, rozhodne se mu koupit nový přehrávač, který mu ve vzteku vyhodil z okna. Jako správný loser tak nemůže dojít do obchodu, začne tedy obvolávat inzertní rubriku. K tomu si dá nejen pár svých obvyklých piv, ale i něco tvrdšího.
Pak se najednou zdá, že má konečně štěstí. Majitel videopůjčovny mu nabídne přesně takový přístroj, jaký potřebuje. Přemýšlet nad tím, proč by zrovna majitel videopůjčovny prodával hudební věže, to je pro týpka podobného Lacovi už moc náročné. Takže se v noci vydá získat vytoužený přístroj. Jenže poměrně záhy se ukáže, že padl do léčky mafiánům, kteří sice chtějí jeho peníze, ale žádné rádio na prodej nemají. Laco zkusí protestovat, což jen vede k tomu, že dostane nakládačku a skončí na dně kanálu, ze kterého dvojice romských chlapců chvíli předtím ukradla poklop.
Právě v tomhle okamžiku se protne Lacův osud s tím Gabovým. Gabo totiž vede syny své sestry, aby ukradený poklop vrátili. Než ho ale umístí tam, kam patří, všimnou si, že na dně „leží nějaký gadžo“. Pro Laca je to solidní šok, když se probere v nemocnici a u jeho postele sedí Rom. Navíc když mu Gabo řekne, že tu hlídá, aby ho neokradli. Mnohem větší šok ovšem Laca čeká za malou chvíli, když si uvědomí, že necítí nohy. „Moje cítíš?“ zeptá se bezelstně Gabo. Zrodí se tak docela nepravděpodobná dvojice přátel. Gabo totiž netuší, jak Laco ke svému zranění přišel, je přesvědčen, že za to může on. Respektive chlapci, kteří ukradli víko od kanálu. Rozhodne se proto Lacovi pomáhat, přes jeho usilovné protesty.
Balancování na hraně primitivismu
Snímek Invalida dává velmi solidní prostor pro koncert Zdeňka Godly, které najednou nemusí hrát zlodějíčka či gaunera. Jeho Gabo sice není žádný Einstein, ale mnohokrát prokáže jistou míru přirozené inteligence. Bohužel, i on sám často rozehrává různé stereotypy související s Romy. Jakkoli je patrná snaha tvůrců je spíše ironizovat až zesměšnit, je otázkou, jak je pochopí průměrné publikum. Protože to se jistě bude smát spoustě narážek i vtípků na Romy, aniž by mu docházel jejich skutečný dopad. Zejména když jim k tomu scénář Tomáše Dušičky naservíruje předpisového primitiva v podobě Laca (Gregor Hološka), který prokazuje všechny aspekty správného chlapáctví – nemyje se a smrdí, pivo chlemtá rychlostí, že i středně velký pivovar by měl co dělat, a sem tam přidá trochu vodky či něčeho tvrdšího, aby se mohl pořádně zkárovat. K tomu všemu tady máme starostu vykřikujícího jednoduchá líbivá řešení, a přirozeně i takový pěkný návod, že věci se řeší ručnicí.
Když si ale odmyslíme tohle podlézání publiku s méně náročným vkusem a potlačíme v sobě pocit, že mnoho vtípků je ve skutečnosti zlou urážkou, povedla se režisérovi Jonáši Karáskovi poměrně solidní hořce černá komedie, u které se diváci zasmějí. Jedna skupina se bude nahlas chlámat skoro celý film, ti s mozkem v hlavně se asi mnohdy usmějí trochu trpce. Ale obě skupiny se nejspíš docela dobře pobaví. Tvůrčímu týmu je nutný přiznat cit pro tempo příběhu, který se z počátku – když Gabo zdlouhavě začne vyprávět policistům, proč byl Laco v muzeu a proč má on na sobě nacistickou uniformu – sune téměř šnečím tempem, aby v příslušný moment nabral dynamiku a později zase zvolnil. Postupné rozplétání příběhu totiž divákovu pozornost celkem spolehlivě udrží. Jen drobná poznámka na závěr, vážně musí jít slovenský film do českých kin s titulky?
FILM: INVALIDA
Režie: Jonáš Karásek
Scénář: Tomáš Dušička
Střih: Matej Beneš
Kamera: Tomáš Juríček
Hudba: Marcel Buntaj, Matúš Široký
Zvuk: Viktor Krivosudský
Účinkují: Zdeněk Godla, Gregor Hološka, Daniel Fischer, Ivo Gogál, Oľga Belešová, Sväťo Malachovský, Sáva Popovič, Helena Krajčiová, Sandra Lasoková, Klára Melišková, Jevgenij Libezňuk, Martin Šalacha, Peter Šimun, Patrik Rytmus Vrbovský, Michal Dušička (Majk Spirit), Daniel GoGo Štrauch
Autorka fotografií: Barbora Jančárová
www.cinemart.cz
