Film Kazišuci. Děj trapnější než název

Přijít s originálním snímkem o snaze teenagerů zažít první sex je asi hodně odvážný počin. Ale kdo by to byl řekl, že si po zhlédnutí filmu Kazišuci se slzou v oku vzpomeneme na hrůzy typu Prci, prci, prcičky 3. Pravda, obvykle jsou hlavními hrdiny těchto snímků nadržení kluci, takže sázka na dívky je v tomto směru neotřelá. Jenže to je bohužel málo.

Znalci Cimrmanů (a nejen oni) si určitě vzpomenou na hru Vyšetřování ztráty třídní knihy a na debatu učitele s ředitelem o inteligentní třídě. Nejen, že se to debily a blbečky ve snímku Kazišuci opravdu hemží, ale především celý film lze zhodnotit větou: Vždyť je to samá trapnost a klišé… akorát asi ve druhé třetině (to je jediná výjimka) tam jsou dvě trapnosti vedle sebe. Popravdě, asi jen těžko lze najít něco, co by se na tomhle filmu dalo pochválit. Bohužel pro něj je označen jako přístupný až od 15 let, protože asi jediný, kdo by na něj mohl jít dobrovolně do kina, jsou třináctileté puberťačky. I když i ty jsou na jeho humor možná až příliš vyspělé.

Až na vrchol trapnosti

Už zápletka tohoto filmu naznačuje, že můžeme čekat opravdu vše. Ovšem autoři nás nešetří od samého počátku a než to začne být doopravdy trapné, nasypou do nás nesnesitelnou dávku klišé a patosu. Jak se nerozněžnit nad záběry malých školaček, které jdou poprvé do školy a náhodou se potkají před vchodem. Přesně takhle vznikne přátelství Julie Deckerové, Kayly a Sam. No, samozřejmě, jejich rodiče to svorně pozorují, dokonce i slzička ukápne. Aby toho nebylo málo, z Julie vyroste opravdu sexy blondýnka, Kayla je nesmělá Indka, a Sam malá, trochu při těle a s výraznými brýlemi. Je vám to ještě málo? Dobře, tak tedy rodiče. Julie má svobodnou matku, která vzpomíná na svou první lásku, Kaylin otec Mitchell sice vypadá jako namakaný drsňák a vyžívá se při řvaní na fotbale, ale rozbrečí se téměř na lusknutí prsty, a pochopitelně nemůže chybět ani namyšlený frajírek, který svou „malou“ dceru na dlouho opustil, stejně jako její matku. Tím je Samin táta Hunter. Už to stačí?

Dívky se chystají na svůj maturitní ples a Julie, která má již delší dobu známost s Austinem, si vysní, že je to skvělá příležitost na první romantický, dlouhý a něžný sex. Pochlubí se kamarádkám, a ty se rychle rozhodnou, že udělají totéž. Ale když už se dohodnou ve škole, pochopitelně si tu samou informaci musí ještě několikrát sdělit přes nějaký messenger. A samozřejmě pomocí ikonek. Protože kdyby tuhle zbytečnost neudělali, nemohla by si Juliina matka všimnout konverzace na dceřiném otevřeném notebooku. Koho by zajímalo, že zjevně nebyl připojen ke zdroji a tudíž než by se k němu dostala, byl by už dávno vypnutý. Přirozeně shodou okolností je poblíž i Mitchell a Hunter.

Nebojte, i tady do nás režisérka Kay Cannonová zase trochu těch klišé pustí: „To není možné, to by mi řekla, všechno si říkáme…“ Aby tohle nepůsobilo až moc absurdně, za pár desítek minut budeme mít tu čest s teenagerem, který nejenže své rodiče přes SMS pravidelně informuje o tom, co dělá, ale dokonce ani nezapomene popisovat, jak postupuje onen sex. K tomu by ovšem nemělo dojít, aspoň trojice u Juliina počítače si to myslí.
Takže – naprosto neočekávaně – se rozhodnou vyrazit za svými dětmi a sex jim překazit.

Hraní nějak chybí

Že z toho všeho vznikne jen šílený zmatek, ví asi úplně každý. Řeklo by se, že ani nemůžeme prozradit děj, protože si ho asi umí každý představit. Jenže, neumí. Pamatujete na Troškovy Kameňáky a mysleli jste, že trapněji poskládat historky s jasně předvídatelným koncem nejde? Pusťte si Kazišuky (nebo raději ne) a uvěříte, že jde. Dokonce si možná vzpomenete na herecké kreace Václava Vydry a Jany Paulové jako na ukázku skutečně brilantní a procítěné komiky. Protože to, co předvádí všechny hlavní postavy Kazišuků, je ještě o několik řádů níže.

Abychom hercům úplně nekřivdili, úplně za to zřejmě nemohou. Situace, které jim připravuje scénář, jsou totiž natolik pitomé a dialogy tak děsivě plytké, že by si s nimi neporadil ani největší shakespearovský herec současnosti, o Bradu Pittovi nemluvě. Možná na Ivana Trojana bychom si vsadit mohli, protože ten dokáže zahrát úplně vše. I když i tohle by pro něj byla výzva. Prostě filmu Kazišuci se raději vyhněte. Možná se tak v posledních deseti minutách přes slzy zoufalství usmějete, ale to je trochu málo.