Film Krásné dny v Aranjuez může být váš první šlofík v kině

Na nový film Wima Wenderse a scénáristy Petera Handkeho zajděte svěží a odpočatí. Potom je méně pravděpodobné, že v kinosále zaspíte nudou.

Wenders natočil svůj první film ve francouzštině jako adaptaci divadelní hry dramatika Petera Handkeho. Natočil ho ve 3D. Řeknete si, super, Pina byla ve třidéčku jedním z nejkrásnějších filmových zážitků, tak to se mám na co těšit! A tak teď režisér herce umístil na krásnou zahradu, ze které je pouhým okem viditelné panorama La Defénse.

A v zahradě pozorujeme jednoho muže, který si pod altánkem povídá s jednou ženou, jednoho jorkšírského teriéra, jednoho spisovatele, jednoho zahradníka, jednoho toulavého psa a Nicka Cavea za klavírem. Ano, natočil ho ve 3D. Prý proto, aby diváka vtáhl tak nejblíž dialogu, jak jen to jde.
Od začátku do konce s brýlemi na nose pozorujete rozhovor mezi ošklivým mužem (Reda Kateb) a nesympatickou ženou (Sophie Semin, manželka scénáristy). Pozorujete stromy, jejichž větve se ohýbají ve větru, zahradu plnou květin, ladíte se do atmosféry krásného léta. Vše plyne tak pomalu a líně, že každý rychlejší pohyb či změna pozice lístku na stromě je příjemným zpestřením a vytržením z divácké letargie.

Však také z úst hlavní postavy zazní ŽÁDNÁ AKCE! POUZE DIALOG!, tak abyste věděli, do čeho jdete. Ti dva si povídají, pořád si povídají. Řeší se muži, řeší se ženy, roční a životní období, něha, city, skryté touhy, následky.
Posloucháte ťukání do psacího stroje, protože ve stejném čase zapisuje Jens Harzer myšlenky na papír.

Občas si odskočí vybrat desku v přehrávači Wurlitzer, a když zaslechnete první tóny Into My Arms a víte, že se ve filmu má objevit i Nick Cave, nemůžete se té chvíle dočkat. Krásné dny v Aranjuez jsou devadesátiminutová zkouška vaší trpělivosti.