Lék na život: Láska poháněná hnusem a smrtí

Unavený burzovní makléř dostal ultimátum. Buď ze sanatoria ve Švýcarsku přiveze svého nadřízeného, nebo půjde na dlouhé roky sedět za podvody. Vydá se tedy do podivné psychiatrické léčebny, která je zdánlivým rájem na zemi.
V jejích základech se ale skrývá temné tajemství, které dodnes ovlivňuje všechny jeho obyvatele. Mladík má co dělat, aby si zachránil holý život a udržel příčetnost. I přesto se rozhodne přijít celé věci na kloub.

Jestli vám něco říkají gotické romány, Edgar Allan Poe a okultismus, tak se v kině na Léku na život počůráte. Dá vám totiž všechno. Mystická historizující atmosféra, která trochu scházela v Prokletém ostrově a štědrý rozpočet, který se nedostal Podivnému experimentu z Léku dělají opulentní podívanou. Z většiny záběrů tvrdnou klacky všem filmovým požitkářům a milovníkům krásna a vkusného hnusu.

Začátek filmu vás uchvátí záběrem na noční mrakodrapy, moderní vlak dunící krajinou a pohádkové švýcarské sídlo. Kamera si hraje s perfektními odrazy v křišťálové vodě i rovnými liniemi, občas až připomíná obsesi symetrií Wese Andersona. Film má úžasný zvuk a když vás chce vyděsit, tak si pište, že to s vámi zacloumá.

Zápletka se rozvíjela slibně a zhruba v půli filmu se rozvětvila a nabízela mnoho alternativ konce. Ten opravdový byl hodně mystický a pro mnohé možná triviální, jelikož se zanořil hluboko do incestní posedlosti a byl málo spektakulární.
DeHaan v hlavní roli byl přímo vzorem vytrvalosti a nezdolnosti a divák mu fandil, div že mu nesháněl tlupu roztleskávaček. Chtě nechtě ho ale zastínil Jason Isaacs v roli přívětivého a démonického ředitele ústavu, z jehož hollywoodského úsměvu se ježily vlasy v zátylku.

Filmu nechybělo sofistikované násilí. Za scénu na zubařském křesle by se nestyděl ani legendární dentální hnus z korejského Oldboye. Svíjející se úhoři si svojí nechutností nezavdají s odpornými pijavicemi. Právě tenhle kontrast hnusu, prastarých lékařských přístrojů a krve s dokonalostí naklizených nemocničních chodeb a malebností okolní přírody způsobily, že bylo těžké se nudit.

Lék na život připomínal jízdu na horské dráze, kdy si v klidu pomalu stoupáte do kopce, kochaje se výhledy, abyste se pak s křikem překlopili do propasti. Je bezchybnou pohádkou pro dospělé, kterou si užijete do posledního doušku. Tedy, vzhledem ke slizkým obyvatelům nádrže s pitnou vodou pod sanatoriem, raději do poslední minuty…