Asociál Malý pán se vydal na cestu poznání

Na počátku bylo trapno. Dospělá divačka seděla v sále kina Lucerna a přemýšlela, že tentokrát šlápla vedle. Kolem děti předškolního věku, jediná cílová skupina tohoto filmu, říkala si. Naštěstí Malý pán nabírá na obrátkách poměrně rychle a vy si začnete v klidu vychutnávat úžasnou loutkohru a něco jako scénář Lumíra Tučka (jo, toho, co v myslivecké kamizole rapuje Halali hip hop).

Malý pán žije hluboko v lesích, naprosto sám, v domku, který si postavil svýma dřevěnýma ručkama. Je spokojený. Libuje si v peřinách, zalévá květenu a občas drnkne na kytaru. Navíc má báječnou kadibudku a ke štěstí mu nic nechybí. V tomto sebeklamu si žije vesele do doby, než ho začnou trápit zlé sny, v nichž mu někdo říká, že ve skutečnosti mu něco chybí. Malý pán se proto vydává na pouť, aby zjistil, co to vlastně je.

Divák, který má už základní školu za sebou, pochopí velice brzy, co je to něco, co Malému pánovi chybí. Že cesta je cíl, zjistíte rozhodně rychleji než hlavní hrdina s hlasem Saši Rašilova. Originalita příběhu sice není kdovíjaká, ale nevadí. Zásadní je zpracování. Les a jeho svérázní lidští obyvatelé, kteří jakoby vypadli z filmů Bohdana Slámy, vás budou bavit od začátku do konce, hlavně díky výborně zvolenému dabingu. O bizarní a ujeté situace není nouze. Pokud s vámi bude dětský doprovod, připravte se na to, že se bude bát – hlavně díky postavě, kterou mluví Pavel Liška!

Malý pán je milá, na dnešní dobu hodně skromná podívaná, což snímku rozhodně svědčí. Filmaři museli odvést kus práce, protože ďábel je v detailu a to je třeba vždycky ocenit. Co Malého pána také velice pozvedá, je hudba, kterou složil Milan Cais z Tata Bojs. Závěrečné titulky patří k těm, kvůli kterým vydržíte v kině až do úplného konce.

Přistoupíte-li na to, že Malý pán a jeho cesta lesem je totálně ujetá záležitost (v tom nejlepším slova smyslu), budete nadšení.