Normální život na belgické vsi. Dospělí i děti žijí svoje životy, chodí do práce, do školy, starají se o zvířata, o rodinu, o zahradu. Jediné, co se tady zvrtne, je příjezd nové rodiny do sousedství. Alex a jeho rodina do kolektivu zapadnou, a protože je čtrnáctiletý chlapec pohledný, získá si pozornost nejen místních dívek…
Anthony Schatteman přinesl “feel good queer teenage romcom”, která tady podle kritiků chyběla. Pravda, tento žánr se poslední dobou rozmáhá; nedávno vyšla na Netflixu další série Srdcerváčů (2022), seriálová adaptace románů Alice Osman pojednávající o formující se dvojici zamilovaných pubertálních chlapců. Je dobře, že queer film dospěl do tohoto stádia: zobrazuje vztahy ne nepodobné těm heteronormativním, které zobrazují mladou lásku takovou, jaká má být: nevinná, pohlcující, krásná. Podle kritiků jsme takový film potřebovali před několika dekádami. Musím souhlasit. Ještě před deseti nebo dvaceti lety bylo queer téma předzvěstí něčeho silně bolestivého; odsouzení, bolest, balancování mezi výběrem pohodlí starých pořádků a opravdovou láskou za cenu vydědění nebo trestu. Přece jen, i dnes existují na světě místa, kde vás mohou za projevy náklonnosti stejnému pohlaví popravit. Bůh žehnej Evropě jednadvacátého století, kde mohou vycházet takové filmy. Časem zmizí i ty, které homosexualitu fetišizují a zesměšňují.
Nicméně tady máme snímek, který zobrazuje mladou lásku ve své čistotě. I když… Elias, hlavní hrdina, už svou dívku má. Je pro něj extrémně bolestivé muset řešit lásku k jiné osobě, zvláště tehdy, pokud jí vzhledem ke svému věku nerozumí a neví, jak zareaguje okolí. Odpusťte mi malý spoiler ve zbytku tohoto odstavce: takhle má coming out vypadat a tak si jej asi přál každý gay zažít. S bezpodmínečným přijetím rodinou i přáteli, i když sladkým koncem bývají završeny jen pohádky. Stejně jako Sněhurka s Popelkou po zazvonění zvonce řešily například poruchu princovy erekce nebo dialog s tchyní o tom, že mladí všechno dělají špatně, Elias s Alexem by se v reálném světě dramatům rovněž nevyhnuli. Ale o tom Mladá srdce nejsou. Jsou o tom, jaké to je se zamilovat, být zmatený svými city a zahlcený strachem z kolektivu, který může svou systémovou nenávistí zničit nejen jedince, ale i to krásné, co v sobě navzájem vidí.
Konec je vlastně až pohádkový, nutí nás chvilku pochybovat, zda se to opravdu děje, nebo se to všechno Eliasovi jen zdá. Vidíme koneckonců hodně snových vodítek, například symboly. Alex, který se dávno vyoutoval a má jeden stejnopohlavní vztah za sebou, je svým způsobem Eliasovým průvodcem v řadě situací. Učí ho nebát se a riskovat, například tím, že ho vezme na průzkum starého domu v okolí, kde se pustí do přátelského šermířského souboje. Očividnější metaforu už vymyslet nelze. Svou roli má také Eliasův otec, zpěvák populárních odrhovaček o lásce, který skrze svoji kariéru nevidí, co se mu před nosem odehrává. Eliasova zmatenost vrcholící vztekem a roztřískáním zlaté desky se ho dotkne ze všeho nejvíc. Táta, belgický Tomi Paci z Wishe, si patrně oddechnul nejvíc, když zjistil, že je jeho syn “jenom” teplý a může dál pokračovat ve svém polonarcistním natřásání se přede všemi okolo. Když Alex vezme Eliase na vystoupení queer zpěvačky v zavřeném baru, jako by se mu najednou otevřela nová perspektiva mužství nebo projevu obecně.
Jako by viděl, že ne vždycky může vykročení z perfektního kruhu znamenat jeho poškození a už vůbec ne otcových představ o ideálním vztahu. Ostatní vztahy okolo Eliase naznačují něco závadného, ale nevysloveného, což však odpovídá vnímání dospívajícího dítěte. A co to tam proboha předváděl jeho bratr, který občas proplul, občas se choval jako žárlivý mentál a občas byl všeobjímající přístav naděje? Co to bylo za pohled, když mu máma položila ruku na stehno? A proč ta neřekla otci, že existují i lidi okolo, jestli si toho neráčil všimnout? Mělo společné koupání v jezeře s dědečkem stejný význam, jako když se koupal Elias s Alexem? Je to symbol dědečkova pošťouchnutí ven ze skříně, nebo něčeho jiného? Pokud ano, proč se tento motiv bez vlivu na děj ukazoval ve filmu dvakrát?
Zároveň filmy, jako je tento, vnímám svým způsobem jako edukativní. Přece jenom, jak jsem uvedla výše, zobrazuje perfektní coming out. Celý děj se soustřeďuje prakticky na ústřední romantickou linku a pointou je fakt, že láska, ať je jakákoliv, je vždycky sama o sobě originální a vzácná. Denně čtu na internetu stížnosti “tradičněji” (rozumějte homofobně) založených diváků různých filmových žánrů mluvících o “LGBT propagandě”, která se podle mého nekoná. Filmy jako Mladá srdce jsou určeny primárně mladým a popisují to, co je ve vztahu důležité k řešení, tedy existence citu, nikoli to, co si o něm myslí sousedka. Pokud takových filmů bude vycházet víc, nebude gay pár ve filmu připadat jako téma k řešení. A pokud občas vyjde i sousedka mezi lidi, tak zjistí, že žádná “LGBT propaganda” neexistuje a že tady zkrátka žijí ostatní lidé, kteří chtějí, aby je společnost nepřehlížela.
FILM: YOUNG HEARTS (2024)
Režie: Anthony Schatteman
Scénář: Anthony Schatteman
Kamera: Pieter Van Campe
Hudba: Ruben De Gheselle
Hrají: Lou Goossens, Marius De Saeger, Geert Van Rampelberg, Dirk Van Dijck, Wim Opbrouck, Emilie De Roo, Bert Dobbelaere, Florence Hebbelynck, Saar Rogiers
Střih: Emiel Nuninga
Masky: Jacqueline Hoogendijk
@ Letní filmová škola Uherské Hradiště
