Film Mladí zabijáci (2018): Od teen komedie po Očistu

Jak by to asi vypadalo, kdyby na obyvatele amerického maloměsta zaútočil počítačový hacker a vypustil do světa jejich největší a nejintimnější tajemství? Nad touto otázkou se zamýšlí druhý celovečerní snímek režiséra Sama Levinsona Mladí zabijáci. Příběh točící se okolo čtveřice náctiletých kamarádek je mutací několika žánrů, který vyniká hlavně vizuálním zpracováním.

Sam Levinson je synem slavného režiséra Barryho Levinsona (natočil například Rain Mana). Jeho nový příspěvek do americké kinematografie vypráví o středoškolačce Lily a jejich třech kamarádkách, které jsou prototypem moderních středoškolaček. Nejvíc času tráví na mobilních telefonech, kde si užívají virtuálního světa na sociálních sítích. Jednoho dne však začnou fotky, videa, SMS nebo emaily všech obyvatel městečka unikat na veřejnost a to vyvolá mezi občany opravdu brutální chování. Lily se ocitá ve smrtelném nebezpečí, protože právě ona je neprávem označena za hackera, který má tohle všechno na svědomí.

Brutální sonda do života na maloměstě

Salem je typické americké maloměsto se všemi možnými stereotypy, které si dokážeme představit. Každý každého zná. Alespoň navenek. Ovšem tajemství, která obyvatelé Salemu mají, nikdo netuší a tím pádem nikomu nevadí. Útok hackera na starostu města sice způsobí obrovský šok, ovšem tento problém je záhy vyřešen sám. Postupem času však začnou unikat tajnosti i na obyčejné lidi a ti společně zvolí opačnou cestu, jak se s tím vypořádat.

Levinson se zabývá tím, co by se mohlo stát v takové společnosti, kdyby bylo narušeno soukromí lidí, kteří až nezdravě používají svůj mobil. Jeho vize je poněkud brutální a místy hodně přitažená za vlasy. Na druhou stranu je nutné poznamenat, že zase tak daleko od pravdy být nemusí. Existuje mnoho případů, kdy oběť kyberšikany spáchala sebevraždu nebo svého mučitele zavraždila. A teď si představte, že je těch obětí několik tisíc na pár kilometrech čtverečních. Mladí zabijáci si berou na paškál od každého trochu, avšak maloměšťáctví a život prostřednictvím mobilů a notebooků jsou oběti snad každé scény.

Mix několika žánrů

Překvapující je na snímku práce s žánry. Lze jich rozpoznat několik naprosto odlišných. Přesto jsou režisérem mixovány tak, že ve výsledku fungují přinejmenším zajímavě. Během scén, kdy je hlavní čtveřice spolu na mejdanech nebo mají holčičí večírky u jedné z nich, působí film jako další přihlouplá teen komedie. Jsou to ale také situace, kdy si můžete na chvíli oddechnout a vypnout.

Značnou část filmu totiž pokrývá společensko-kritické drama, které jistým způsobem odsuzuje společnost kvůli moderním technologiím. Zároveň v těchto situacích přestává končit komedie a Levinson začíná přitvrzovat. Z uvědomělého dramatu se posléze stává anarchistický horor po vzoru Očisty. Tento zajímavý žánr vlije filmu do žil novou krev a začne nejvýživnější pasáž. Ta je nakonec ukončena ještě jednou transformací do vyvražďovačky v Tarantinově stylu. Závěr filmu provází očekáváné odhalení a celkem děsivá titulková sekvence.

Zcela dominantní vlastností snímku je obraz. I kdyby byl příběh nudný, pohled na plátno diváka naplno pohltí. Nejzmatenější a zároveň nejnápaditější jsou scény, kdy se obraz rozdělí na dva nebo tři díly a my můžeme sledovat tři odlišné situace, které působí, že jsou natočené pouze na mobilní telefon. Diváka dokáže tento krok udržet v pozornosti, i když sám pořádně nechápe, co se ve filmu děje. Poslední třetina se zase vyznačuje obrovskou brutalitou a krvavými scénami nešetří. Díky tomu se zamaskují předvídatelné zvraty.