Film Mrtví neumírají (2019): Zombie apokalypsa nemůže být zábavnější

Když se řekne zombie film, kritikům se obvykle zježí všechny chlupy na těle, kritičkám i ty oholené, a začnou vyprávět cosi o pokleslé zábavě. Přesto je tu možnost, že film se zmíněnou tématikou budou vynášet do nebes. Pokud pod ním bude podepsán Jim Jarmusch. A pokud to – tak jako v případě snímku Mrtví neumírají – rozhodně nebude obyčejný film s kymácejícími se nemrtvými.

Když to vezmete kolem a kolem, se zombie je celkem nuda. Kam se hrabou na vynalézavost evropských upírů? Kde je to svádění krásných žen (nebo mužů u upírek), kde jsou ty vychytralé triky, jak se vyhnout česneku a lidem, co měli k večeři topinky? Takovým zombie je to prostě fuk. Podivně se klátí, vydávají divné zvuky, a žerou všechno živé, co jen z dálky zahlédnou. Kde je v tom nějaká úroveň?

Ještě k tomu na rozdíl od upírů vylezou z rakve v dost odporném stavu. To znamená náklady na masky a spoustu dalších věcí. Tedy pokud jako Jim Jarmusch nesáhnete po někom, u koho vlastně líčení není potřeba. Mohly by totiž být docela dobře nějakými civilizovanými zombie, které se rozhodly něco se přiučit od upírů, takže se navenek chovají docela normálně. Tedy normálně, prostě po sedmdesátce běhají polonahé po pódiu a zpívají tvrdý rok či punk. Jen ta zombie podoba Iggymu zůstala.

Něco divného v jinak nudné díře

Centerville je typické ospalé americké městečko, zřejmě někde na středozápadě. Pár domů plných buranů přesvědčených o tom, že právě oni jsou pokrokové síly světa a jejich styl života je ten správný. Šerif Cliff Robertson se už nemůže dočkat penze, a tak se snaží mírnit aktivismus svého zástupce Ronnieho Petersona. Proč by si měl přidělávat starosti jen kvůli tomu, že místní tulák, a mimochodem šerifův spolužák, ukradl jednomu z těch nesnesitelných farmářů slepici? Vždyť to nestojí za řeč.

Jenže najednou se začnou dít věci, které si jejich pozornost opravdu zaslouží. Kam zatraceně mohli zmizet všichni psi, kočky a další domácí zvířata? Vždyť to chudák poustevník Bob prostě nemůže zvládnout sám. Tak co tady nesedí? Mladý pomocník okamžitě ví – později se ukáže, že to opravdu ví, ale nepředbíhejme.

Aby toho nebylo málo, podivné věci se začínají hromadit. Proč je u všech všudy v osm večer slunce vysoko na obloze, kdo je ta podivná Zelda Winstonová? Může to nějak souviset s vychýlením zemské osy, a to zase s frakováním ropy na pólech? Úřady to jednoznačně vylučují. Začíná ale být jasné, že klidný důchod šerifa nečeká. Něco se děje a mohou za to zombie.

Vše odstartuje děsivý nález barmanky a její uklízečky ve všemi oblíbeném bistru. Najít dvě mrtvoly, částečně ohlodané s vyvalenými vnitřnostmi v kaluži krve, to je silná káva překonávající i proslulou sílu černého moku. Jak mrtvých pomalu přibývá, pomocníkovo tušení (podepřené znalostí) začíná nabírat jasnější kontury. Skupinku mladých lidí, kteří se v městečku zastavili, najdou mrtvé nedlouho po barmance. Je náhoda, že si na místní pumpě koupili CD s populární písní Sturgilla Simpsona The Dead Don’t Die?

Jak vím, že to špatně dopadne? Chceš to vědět?

Jarmuschův filmový jazyk je všechno, jen ne tradiční a nudný. Pokud se tedy tenhle infant terrible pustí do snímku se zombie tématem a nazve ho Mrtví neumírají, můžete si klidně vsadit, že to obyčejný béčkový horor rozhodně nebude. Ostatně v něm bychom jen těžko viděli skvělého Billa Murrayho jako šerifa Robertsona, a Iggy Pop by si nezahrál jednu z mnoha zombie. I když… tady je vážně docela možné, že to s ním je jinak.

Ale nejsou sami, objevuje se tu i celá řada dalších známých tváří i hlasů, třeba Steve Buscemi, rapper RZA, Danny Glover a další a další. Jim Jarmusch je mistr ironie a nadsázky a znovu to v tomhle snímku dokazuje, když si dokáže skvěle pohrávat s předsudky, vysmívat se buranství a omezenosti, k tomu přisypat trochu koření ve stylu westernových hrdinů (jen je oblékne do policejní uniformy místo do kovbojského) a dokonce se nebojí udělat si trochu švandy z kolegy Quentina Tarantina a jeho Kill Billa. To vše tak, že je to doopravdy zábavné a vtipné, aniž by to překračovalo míru dobrého vkusu. Ale třeba variace Tildy Swintonové ztvárňující Zeldu Winstonovou na nevěstu z Kill Billa jsou jedním z nejlepších momentů snímku Mrtví neumírají.

Co od filmu můžeme čekat, prozradí režisér a scenárista v jedné osobě hned na začátku. „Jak je možné, že je mi ta písnička povědomá?“ zeptá se šerif svého pomocníka, když v rádiu začnou hrát The Dead Don’t Die. „Protože je to ústřední motiv…“ odpoví mu suše Adam Driver v roli zástupce Petersona.

Mimochodem, Sturgill Simpson tuhle skladbu nahrál a nazpíval speciálně do filmu a je to první práce téhle country superhvězdy po několika letech. Dokonce i on sám si ve filmu zahraje. Humor je tady sice lehce ironický a občas trochu skrytý v druhém či třetím sledu. Jenže právě to povyšuje celý film nad běžnou řachandu, kterou to u parodií či rádobyvtipných variací bohužel často skončí.

To Jarmusch je mnohem citlivější, a snad i proto je celý snímek tak zábavný a má spád.
A na závěr – pozor, přijde spoiler – vás určitě zajímá, jak pomocník ví, že to skončí špatně. Dozví se to nakonec i šerif. „Opravdu chceš vědět, jak vím, že to skončí špatně?“ odpovídá na jeho naléhání, a když se mu dostane ujištění, že ano, prostě odpoví: „Četl jsem scénář.“

Šerif na to smutně reaguje, že jemu dal Jim přečíst pouze jejich scény, no není to nefér? „Vydáme ze sebe to nejlepší… a pak to skončí špatně,“ uzavře pomocník. „Tak jdeme na to,“ konstatuje Bill Murray a zní to mnohem uvěřitelněji, že „Jdi na to, tygře!“ ze Spider–Mana.