Film Neklid (2018) – Depresivní thriller, který vám zamotá hlavu

Zahájení letošní Severské filmové zimy se kvapem blíží a opět bude možnost zajít do kina na celou řadu žánrově různorodých snímků. Jedním z nich je i dánský Neklid. Pokud máte rádi psychologické thrillery, které si s vámi pohrávají až do samotného konce, jedná se o film, který byste si neměli nechat ujít.

Les je temný, jeho tajemství temnější

Mladá spisovatelka Robin vyběhne nahá z lesa a i přesto, že si ze svého zážitku pamatuje jen útržky, je přesvědčena, že ji někdo znásilnil a ona jej na oplátku v sebeobraně zabila. Teď se ale zdá, že násilník ještě neřekl své poslední slovo…
Tvůrci od prvních záběrů vytváří dusnou a temnou atmosféru, k čemuž dopomáhá i celkové zabarvení snímku a práce s kamerou. Barvy jsou vybledlé a nevýrazné, což nemusí vyhovovat každému, nicméně do jisté míry barevné provedení odráží zuboženou duši hlavní hrdinky.

Práce s kamerou je jednoznačně skvělá, živá a dynamická. Reaguje s pohyby postav a člověk se do filmu dokáže více vcítit a ponořit do deprimující atmosféry. Slušně se pracuje i s postavami, ústřední manželská dvojice je zajímavá a dialogy mezi nimi mají hlavu a patu. Připravte se však na silné „ždímání“ atmosféry, které jde až na dřeň.

Nejistota, paranoia a děsivá tajemství hrají prim a devadesátiminutová stopáž je tomu přizpůsobena. Hlavní příběh je zkrátka hlavně o Robin a jejím traumatu. Do hry sice vstupuje i policejní vyšetřovatelka, psycholožka a pár dalších postav, které jsou méně či více důležité pro vývoj příběhu, ale charakterové vztahy se zde moc nerozebírají. Očekávejte plnokrevný psychologický thriller, jehož určité pasáže mohou být, vzhledem k drastičnosti, pro některé diváky neskousnutelné. Jedná se o dospělý snímek pro dospělé a otrlé diváky, děti nechte raději doma.

Nabitá atmosféra, která se vleče

Tvůrci jdou na diváka zlehka. Postupně se buduje čím dál vypjatější atmosféra, divák dostává střípky a různé náznaky, které směřují k šokujícím odhalením. Bohužel jsou zde i trhliny, jako třeba naprosto nevyužitý potenciál hudby a také pár hluchých míst, kde se dokola opakuje podobný motiv a film se nikam neposouvá. Snímek tak trochu klame tělem, vleče se, jako by stále na něco čekal a pořádná gradace přijde až v závěru.