Ostravak Ostravski zachraňuje své kamarády

Film o tom, že není radno kadit v dole a potom si zapálit. U nového českého snímku Ostravak Ostravski se budete devadesát minut buďto smát, nebo přemýšlet, co tím chtěl básník říci.

Film vznikl na motivy blogu Denik Ostravaka, scénář napsal Vladislav Kučík a režisérem je David Kočár. Hlavními hrdiny jsou Jarek Ostravski (Igor Chmela) a město Ostrava. Jarek každý den vstává do práce, jezdí do ní stejným autobusem ve stejný čas a s partou horníků fárá v jednom z posledních otevřených dolů. Jednoho krásného dne však udělá osudovou chybu, která mu změní život. Stane se hrdinou lidu, novinových titulků a televizních zpráv. Vymění sice montérky za oblek na míru a šachtu za kancelář, ale dokáže si s ledovým klidem poradit v každé situaci.

Děj je několikrát přerušen historkami, jejichž svižnou animaci vytvářela Zuzana Bracháčková. Možná měla tato vložka navodit dojem, že vlastně jakoby čteme jednu z ostravakovych knih, ale těžko říct. Z hereckého ansámblu je nutno vypíchnout Jarmilu Haškovou (Jarkova nadržená sousedka), protože před kamerou tato operetní a muzikálová herečka stála poprvé. A nutno dodat, že napoprvé dobré! A Dušan Sitek, ač neměl moc velký prostor, svou roli zvládl taktéž bravurně. Palec hore za tyhle dva!

V příběhu se toho jinak moc zásadního neděje. Buď se pije slivovice, nebo se pije pivo, jezdí se vlakem do Prahy a zpět, randí se s partou kamarádek, spí se se sousedkami, brojí se proti propouštění a uzavření dolů, čeká se na hovor od ženy snů, trhá se rybíz a dělají marmelády, poslouchá se otravný synovec a pohřbívá se člen rodiny. Občas zazní laskavý, občas černý humor, často se objeví záběr na ulici, dům a ulici.

Často se však přitom všem do hlavy dere myšlenka, proč se zase díváte na český film, který s vašimi obličejovými svaly nekomunikuje tak, jak byste si u dobré komedie představovali.