Film Planetárium je jako padající hvězdy: Krásné na pohled, ale bez řádu

Planetárium je třetím snímkem režisérky Rebeccy Zlotowski, ve kterém sestry Laura (Natalie Portman) a Kate (Lily-Rose Depp) cestují koncem třicátých let po světě a vydělávají si předváděním spiritualistických seancí po nočních klubech. Během představení v Paříži zaujmou filmového producenta Andrého Korbena (Emmanuel Salinger), který si vyžádá soukromou seanci. Její výsledek ho uchvátí a rozhodne se posunout rigidní kinematografii zachycením paranormálních jevů na kameru. Tímto záměrem je rozpoutáno mnoho událostí, které diváka okouzlí vizuálním zpracováním, ale zároveň ho naprosto zmatou.

Podle traileru vypadá film jako zajímavý příběh dvou sester, jejichž středobodem života je provádění seancí, čehož chce využít producent André a jevy zachytit na kameru. Většinu filmu se ale rozvíjí jiné dějové linky a scény se najednou rozebíhají mimo očekávaný vývoj situace.

Hlavní část filmu se odehrává na konci 30. let, kdy Laura a Kate přijely do Paříže. Hned je představena první duchařská seance, při které seriózně vypadající Laura v obleku naladí publikum intenzivním projevem. Drobná, nevinná Kate pak působí jako médium. Rovnou jsou tak rozděleny role sester – Laura je herečka, která zaujme a zapůsobí výstupem, kdežto Kate v roli média má zřejmě opravdový dar komunikovat s duchy.

André, producent ve filmové společnosti plné nespokojených zaměstnanců, touží rozhýbat zaostalý filmový průmysl, přijít s novými technikami a přístroji. Po soukromé seanci, která ho uchvátí, se rozhodne sestry obsadit do duchařského filmu. Ten bude skutečně opravdový díky tomu, že sestry své role nebudou hrát, ale prožívat. Dokonce by se mu i mohlo podařit zachytit zjevení ducha.

André oběma slibuje slávu, a tak sestry nabídku přijmou. Kate je ale před kamerou stydlivá, a i když právě ona má dar komunikovat s mrtvými, do filmu je obsazena jen Laura. Na toto filmové dílo kladl André velký důraz. Jeho natáčení je ale věnována v podstatě jen jediná scéna. Andrého film navíc působí jako brak a k žádnému zjevení samozřejmě nedojde.

Laura se dostává do světa kinematografie a od seancí přechází k herectví. Na pozadí její nově se rozvíjející kariéry poskytuje Kate Andrému soukromé seance, během kterých se k němu opakovaně vrací jedna postava. Když na to Laura přijde, odjede beze slova pryč i s hereckým ansámblem. André s Kate se snaží podniknout vědecké pokusy, při kterých chce konečně zachytit paranormální zjevení.

Na pozadí všeho se začnou o Andrém šířit nelichotivé fámy, kterými se ho někdo snaží zdiskreditovat. Ke konci se děj rychle rozvíjí několika zvraty, při kterých je André, kterému se jeho záměr nepodařil a rozházel při tom spoustu peněz, sesazen z funkce a zatčen, zatímco Kate vážně onemocní. Děj se pak vrací na úvod, tedy do doby během války. Laura se kolegyni svěřuje, že Kate zemřela a že Andrého odvezli z vězení „na východ“.

Když nejprve pominu všechno, co je s tímto snímkem špatně, musím vyzdvihnout vizuální zpracování filmu. Scény jsou opravdu krásné, čemuž dopomáhá i Natalie Portman, která téměř po celou dobu dělá okrasu dokonale upraveným zevnějškem v padnoucích šatech. Kostýmy celkově jsou velmi vydařené. Scény z oslav jsou barevné, rozverné, precizně poskládané. Na pohled je tedy film opravdu povedený.

Kamera pak neurazí, ale ani nenadchne. Uhlazenou dokonalost snímku ale narušuje pár nepochopitelných klišé záběrů. Například když před natáčením někdo napíše na zrcadlo Laury „Židova děvka“ a ta si pak po příchodu na scénu podezřívavě prohlíží kolegy. To by samo o sobě nebylo tak hrozné, kdyby do toho nebyly přidány prostřihy konkrétních postav, které se k ní otáčejí s černým pozadím za nimi.

O nejlepší herecké výkony se postarali Natalie Portman a Emmanuel Salinger. Portman nemá s francouzštinou problém a dobře vykresluje svou postavu Laury, která už začíná toužit po tom, aby se mohla usadit, pořád je ale živelná. Svou roli zvládá s přirozenou elegancí a potřebné emoce dokáže uvěřitelně projevit pouhým pohledem do kamery a výrazem tváře.

Salinger ji poměrně obstojně vyvažuje zaslepeným zaujetím pro natáčení a silným prožitkem během seancí. Za touto dvojicí ale poměrně zaostává Lily-Rose Depp. Ta zřejmě zdědila po otci chladnou vyrovnanost, ale ne jeho šarm. Ať už je její slabý projev výsledkem herecké nezkušenosti, nebo špatného vedení při natáčení, působí poměrně unyle, někdy až znuděně.

Že se příběh se odehrává na konci 30. let, krátce před druhou světovou válkou, si musí divák neustále připomínat. Ve filmu je atmosféra této doby zobrazena minimálně, začátek války se krom drobných náznaků do děje nepromítá vůbec. Oko znalce mohou zmást i automobily ve filmu, které jsou spíše z let padesátých a i laik si všimne, že ukázky dobových snímků, ve kterých Laura hraje, jsou všechny (snad jen s výjimkou prvního) barevné, což se v té době nedělalo, už vůbec ne u zkušebních snímků.

Zdánlivě silné pouto mezi sestrami nakonec nedokáže přesvědčit o opravdovosti. Postavy jsou celkově málo vykreslené a celý film v divákovi vyvolává otázky, na které nenajde odpověď. Kdo chtěl Andrého zdiskreditovat a proč? Jak se mohla Laura z ničeho nic sebrat a odjet, aniž by brala ohled na Kate? Jak to, že Kate, která byla nervózní ze světel během natáčení, je najednou naprosto v klidu, když ji během pokusů natáčejí a ozařují? Odehrává se děj během jednoho měsíce, nebo roku? Kdo je muž, který Andrého pořád navštěvuje? Onemocněla Kate kvůli pokusům, které se prováděly?

Rebecca Zlotowski nedokázala pevně uchopit a odvyprávět nadějný příběh, ze kterého tak vznikla nezáživná směska scén. Divák se dozvídá příliš málo o motivaci postav a ještě méně o jejich pozadí. O sestrách jen víme, že jsou z Ameriky a o Andrém zjistíme, že je žid a původem Polák. Divák se tak nedokáže do postav vcítit.

Děj se z nějakého důvodu nejvíc věnuje Lauře, ačkoliv je nejméně důležitá, nejméně zajímavá, nesrozumitelně se tříští, neposkytuje žádná uspokojivá vysvětlení a ambice, které by film mohl splnit, vyznívají do ztracena. Příběh navíc postrádá pořádnou gradaci i pointu, konec se jen plytce rozplyne do ztracena. Profesionální práce v tomto díle zoufale zapadá, místo aby byla podtržena smysluplným scénářem, a divák tak odchází bez jediného obohacení, bez podnětu k přemýšlení, bez pobavení a bohužel i bez nároku na návrat vstupného.