Film: Sedm životů. Když nepřijde Pondělí

Mnoho z nás možná sní o tom, že po neděli nebude následovat pondělí. Jak bychom to uvítali. Jenže ve filmu Sedm životů (v originále možná jasněji What Happened to Monday) je to trochu jinak. Když totiž šestice sester v malém podkrovním bytě zjistí, že se Pondělí nevrátila z práce, tuší problém. A hodně velký problém.

Dnes se vědci mnohem více než přelidnění obávají stárnutí populace, ale ještě před pár lety bili na poplach. V Číně to třeba vyústilo v nechvalně známou politiku jednoho dítěte. V představách režiséra Tommyho Wirkoly je ovšem realita v roce 2043 mnohem horší.

Globální ekologická katastrofa si totiž vynutila masivní nasazení geneticky modifikovaných potravin, a jejich konzumace vede k rapidnímu nárůstu mnohačetných těhotenství. Populace Země rychle roste.
K moci se dostane ambiciózní politička Nicolette Caymanová, která prosadí zákon umožňující všem rodičům mít jediné dítě. Všechna další jsou odebrána a – aspoň vše tomu nasvědčuje – uložena do kryospánku.

A teď si představte situaci jistého Terrence Settmana, jehož dcera zemře při porodu sedmerčat. On ale nechce děti jen tak obětovat, a tak se rozhodne, že jejich životy spojí v jediný. Děvčátka dostanou jména podle dnů v týdnu, což se časem ukáže dost prozíravé.
Vzrušující hra může začít, ve světě, kde je vše prošpikováno kamerami, sledováním a tajnou policií, to rozhodně nebude snadné. Dlouho to ovšem vypadá, že by vše mohlo vyjít. Až jednou se prostě Pondělí neobjeví a příběh dostane poněkud dramatickou zápletku.

Sci-fi se spoustou krve, co by vlastně ani sci-fi nemuselo být

Kdo zná předchozí Wirkolova díla, asi už tak trochu tuší, co ho čeká. Tam, kde Tarantino laskavě překryje své krvavé scény absurditou stříkajících proudů z žil a tepen, Wirkola sází na surrealitu a drsné zobrazení.

Ani v Sedmi životech nás o to neochudí, krve si opět užijeme celkem dosyta. Není to nijak odporné, ale na druhou stranu pro ty, co akčním filmům neholdují, to může být celkem obtížná část zážitku, který je už sám o sobě poměrně silný.
Ono může být docela mrazivé sledovat na plátně, jak to vypadá, když se k moci prodere někdo, kdo ví mnohem lépe než běžní lidé, co je pro lidstvo dobré. Ten, který se nerozpakuje vyhrnout si rukávy a vzít do rukou osud Země, aby ji zachránil před zkázou. Lákavé, nemyslíte?

Je možná trochu škoda, že Wirkola zasadil svůj příběh do budoucnosti. Odpustit si pár technologických hračiček v podobě (trochu) futuristických aut, zbraní jištěných otiskem prstu či skenování obličejů a analýzy dat, mohl se tenhle příběh klidně odehrávat v Číně, během holocaustu či prostě jen v nějaké vzdálené zemi.

Takhle možná návštěvu filmu část diváků, které by mohl opravdu oslovit, vzdá. Bude to docela škoda, protože výpověď je to opravdu silná. Trochu to připomíná některé části série Star Treku, kde byl vesmír a cizí rasy vlastně jen takovým křovím k životním příběhům, které se sci-fi neměly moc společného.
Takže i když vás sci-fi moc neoslovuje, Sedm životů rozhodně vyzkoušejte, určitě vás párkrát zamrazí a ani si neuvědomíte, že je to budoucnost.

Sedmkrát Noomi Rapaceová

Dědečka novorozeňat, který se je pokusí uchránit před systémem, si docela věrohodně zahrál Willem Dafoe, krásně do role zapadl, dostává sice málo prostoru, ale když už ano, stojí to za to.

Zkuste si představit, že se všemožně snažíte přesvědčit okolní svět, že místo sedmi holčiček máte jedinou. Potřebujete tedy jedinou identitu. Každá z nich se pak může dostat ven jen samotná a aby se to nepletlo, dostane každá k dispozici jeden den v týdnu. Zdá se, že vše klape.
Až do chvíle, kdy jedna tajně uteče a při ježdění na skateboardu přijde o jeden dílek prstu. Teď nastává prostor pro dědečka. Co udělá, když musí zachovat jednotnou identitu všech? (Už to mrazení cítíte?)

Jak dívky začnou dospívat, vše je stále složitější. Jsou sice sestry, ale každá je trochu jiná. Liší se vzhledem, ale i povahou. Zkuste si představit, že sedm dospělých žen sdílí jeden život.
Vztah s mužem je nemožný, vše končí známostmi na jednu noc, nahodilým sexem, spoustou vytáček a lží. Dědečkem vytvořený systém to pomáhá zvládat, ale drobných komplikací je stále více. A jednoho dne se prostě Pondělí domů nevrátí.
Sestry ví, že musí zjistit, co se stalo, nežli se jejich multi identita provalí. Zároveň ale vstupují na nepřátelskou půdu. Netuší, kdo co již ví, kde je bezpečno, a už vůbec komu věřit. Mohou aspoň věřit samy sobě?

Zajímavou příležitost dostala Noomi Rapaceová, která se ujala všech sedmi rolí (v dětském věku dívky ztvárnila Clara Readová). Rapaceová na sebe výrazněji upozornila jako Lisbeth Salanderová ve filmové verzi Larssonovy trilogie Milénium.
Nutno podotknout, že ona drsná hackerka mezi sestrami občas probleskne. Jinak se ale tohoto hodně těžkého úkolu zhostila na úrovni. Jednotlivé charaktery možná až příliš přehrává, zbytečně zdůrazňuje některé vyhrocené krajnosti.
Na druhou stranu přiznejme, že divákovi to přece jen usnadňuje orientaci a ději přidává na dramatičnosti.

Také Glenn Closeová hrající Nicolette Caymanovou si zaslouží pozornost. Má k dispozici velmi solidní roli, a ačkoli nevyužije její potenciál úplně naplno, pořád je její chladná vypočítavost a touha po moci docela dobře patrná.
Wirkola nás nevrhne do příběhu, který by měl nějak zuřivý spád. Dobře ale pracuje s dramatičností, v jednu chvíli vás nechá skoro usnout každodenní rutinou, ale poměrně brzy ukáže, že vás chtěl jen trochu ukolébat, abyste ztratili pozornost, a mohl vám naservírovat pořádnou dávku dramatu. Pak vás zase ukolébá a pak přichystá studenou sprchu. No, raději si vezměte do kina svetr.