Film Slyšíš mě? (2025) – Portrét mateřství, lásky a světa, který neslyší

14. 10. 2025

Žít ve vztahu je těžké. Je to o to složitější, když se protínají dva zdánlivě neslučitelné světy – svět ticha a svět zvuku. Debutní celovečerní film španělské režisérky Evy Libertad, která už dříve spolupracovala na menších projektech, se soustředí na vztah mezi neslyšící Ángelou (Miriam Garlo) a jejím slyšícím partnerem Héctorem (Álvaro Cervantes). Uprostřed jejich harmonického soužití přichází dítě – a s ním obavy, nejistoty a otázka: uslyší je jejich dcera Ona? Lékaři nedokážou tuto otázku před porodem zodpovědět. Když se Ona narodí a ukáže se, že slyší, pro Ángelu začíná nový boj – boj o vlastní místo ve světě, který není stavěn pro ni.

V tichu mezi slovy

Ústřední postavou filmu je Ángela, neslyšící žena, jejíž svět je vizuální, hmatový, tichý – ale ne prázdný. Film ji sleduje nejen jako manželku, ale především jako matku, která se snaží pochopit, jak žít se slyšící dcerou Onou. Režisérka (a zároveň sestra představitelky hlavní role) ukazuje jejich vztah s mimořádnou empatií. Není to příběh o postižení, ale o rozdílných perspektivách. Zatímco slyšící často považují ticho za ztrátu, Ángela ho vnímá jako přirozenou součást své identity. A právě proto ji zpráva, že její dcera slyší, zasáhne hlouběji, než by čekala. Film nesoudí – jen tiše pozoruje, jak se Ángela vyrovnává s realitou, že její dítě patří do jiného světa než ona sama.

Matka, dcera a dvě reality

Nejdojemnější pasáže filmu zachycují každodenní drobnosti, které by slyšící divák snadno přehlédl. Scéna s plyšovým pejskem, jehož srdíčko se rozsvítí, když ho zmáčknete, patří k těm, které se vryjí do paměti. Matka Ángely chová k hračce zvláštní sentiment. Díky ní totiž nalezla cestu, jak komunikovat se svojí neslyšící dcerou. A i když si Ángela tuto hračku z dětství nepamatuje, chce s její pomocí vytvořit most, který by ji spojil s vlastní dcerou – chce, aby Ona milovala stejnou hračku, stejné ticho, stejný svět. Jenže dítě ji miluje po svém. Film tím přesně vystihuje rozdíl mezi touhou po spojení a skutečnou blízkostí, kterou nelze vynutit. Každá generace, každé dítě, si musí najít svůj způsob, jak slyšet a být slyšeno – i kdyby to znamenalo, že si s rodičem přestanou rozumět.

Nejsilnější momenty filmu tak přicházejí v drobných gestech – v pohledech, rozhodnutích, které se neříkají, ale cítí. Ángela se snaží, aby dcera měla co nejvíce „jejího“ světa – omezuje zvukové hračky, trvá na vizuálních podnětech. Ale Ona si musí vytvořit vlastní cestu a Ángela se musí vyvarovat chybám své matky.

Ticho, které mluví hlasitěji

Film se vyhýbá dramatickému patosu. Konflikty nejsou vykřikované, ale probíhají „mezi řádky“. Héctor se snaží přizpůsobit, učí se znakový jazyk, ptá se, obětuje – ale i on narazí na hranice. A Ángela, přestože je srdcem příběhu, má momenty izolace, kdy se zdá, že svět slyšících pádí bez ní. Ticho tu nemá být prázdnou mezerou – je to stav, ve kterém se rodí pochybnosti, nepochopení i láska, která nemá slova.

Jedním z nejpůsobivějších prvků filmu je práce se zvukem a tichem. V klíčovém momentu se perspektiva přepne do Ángelinina vnímání – zvuk se náhle ztratí a divák se ocitá v jejím světě. V tu chvíli mizí jistota, mizí kontext – zůstává jen obraz a pohyb. Tento jednoduchý, ale silný formální prvek působí daleko víc než jakékoli vysvětlování. Divák na okamžik pochopí, jaké to je neslyšet – a že v tom není prázdnota, ale jiný druh přítomnosti. Film tak nevnucuje soucit, ale otevírá zkušenost, která bývá pro slyšící těžko představitelná.

O mateřství bez sentimentu

Na rozdíl od většiny filmů o mateřství se Slyšíš mě? vyhýbá klišé. Nesnaží se dojít k velkému smíření nebo křiklavému poselství. Spíš ukazuje, že rodičovství může být i o přijetí jinakosti – že dítě nemusí být naše pokračování, ale spíš zrcadlo, které nám nastaví, kým opravdu jsme. Ángela nakonec musí přijmout, že Ona patří do světa, který sama nikdy plně nepochopí. A že láska není o kontrole, ale o dovolování.

Eva Libertad dokáže citlivě nakreslit svět, který nevidíme – svět těžkostí i krásy, které přináší žít jinak. Herečka Miriam Garlo předvádí výkon, který je pravdivý a silný. Také zvukový design a střídmé užití hudby výborně podtrhují kontrast světů.

Na druhou stranu, některé motivy zůstávají jen náznaky. Chceme vědět víc o vztahu Ángely s vlastní matkou, o její minulosti, o tom, co pro ni znamená být neslyšící v rodině slyšících. Film nechává tato témata spíše otevřená. Těžko je však vytknout – každý z těchto náznaků by si zasloužil vlastní film. Slyšíš mě? sice nevytrhne diváka z křesla, ale zakotví mu v mysli jako ozvěna, která tiše rezonuje.