Film Sněhulák: Co unese kniha, film neustojí

Mohlo by se zdát, že sněhulák je vlastně jen takový neškodný paňáca, který nás má pobavit. Jenže už od dob Krotitelů duchů víme, že ani ta nejnevinnější myšlenka není bez nebezpečí. Když vám tenhle paňáca navíc zírá přímo do domu, k tomu s dost nehezkým šklebem, začnete brzy tušit, že něco není v pořádku. V kině vám to dojde pár minut poté.

Jo Nesbø je bezesporu jedním z nejlepších detektivních autorů současnosti, a vlastně takový nekorunovaný král severské detektivky. Právě díky jeho umění se zrodila legenda jménem Harry Hole, vlastně takový nástupce Phila Marlowa. Společnou mají vášeň k alkoholu, velmi neotřelý způsob vyšetřování, ale zároveň také svým způsobem geniální hlavu.

Jejich kariéra je shodně blízko hrany propasti, Marlowe se už protlouká jako soukromý detektiv. A Holeho neustálé alkoholické excesy začínají přerůstat do takové míry, že ač je jeho nadřízený i jeho přítelem, tlak na vyhazov pořád roste. Pro Holeho naštěstí se i v poklidném Oslu vždycky objeví nějaký ten sériový vrah, kterému se právě tenhle excentrický opilec dostane na kobylku.

Film potřebuje akci

Severská detektivka si v poslední době získala hodně příznivců a právě Nesbø k tomu bez nejmenších pochyb hodně přispěl. Jeho knížky ukazují onen trochu specifický přístup k vyprávění příběhu, ten je někdy pořádně temný, občas drsný jako okolní příroda, a také v řadě případů pořádně zamotaný.

I když i jedenáct knih z Nesbøho Holeovské série má občas docela rozdílnou úroveň, přece jen jsou to pořád slušné detektivky, a Sněhulák patří určitě k tomu lepšímu. Jenže i tady je první část knížky trochu roztahaná, podobně jako když do některé z midsomerských vesniček dorazí sympatický Barnaby. Než se rozkouká, vyvražděna je skoro půlka vesnice.

Taky Hole se rozjíždí velmi pomalu. Nejprve se musí vyhrabat ze svého alkoholové rauše, pak pochopit, že jde o sérii vražd, a navíc o tom ještě přesvědčit nadřízené. No, a když už konečně dostane k ruce tým, vlastně se jen čeká. Možná si říkáte, že to je přece docela fajn, třeba právě proto mají čtenáři Nesbøho knihy rádi.

Teď si ale představte podobný vývoj na filmovém plátně. Že to bude nuda? Tak to si piště! Ano, víme, že také severská kinematografie je trochu svérázná a není úplně pro každého diváka. Problém ovšem je, že Sněhulák není žádný artový film, má to být detektivka. U ní divák aspoň nějaký děj očekává. Že se to dá udělat dobře, ukazuje třeba televizní série Most.

Tady se ale zdá, že režisér Tomas Alfredson se pokusil honit mnoho zajíců najednou. Ze všeho zbyla vlastně jen karikatura. Film se natáčel z velké části v ateliérech, a přes všechen sníh, led a hodně vozů značky Volvo působí vše strašlivě unyle a uměle. Ani trochu vás nemrazí, nepadne na vás správná severská deprese, prostě jen koukáte do šedivého prostředí a vlastně nic víc.

A k tomu ještě přidejme pokus přenést na plátno osobitý styl vyprávění, který má právě Nesbø. Co z toho tak může vzniknout? Mohl by se stát zázrak, ale nestal. Takže se během 120 minut filmu nejenže nebudete bát, či vám nebude běhat mráz po zádech, spíše se několikrát podíváte na hodinky. To je u detektivky opravdu špatné. Ani pár poměrně naturalistických záběrů vražd to příliš nevylepší.

Tíha vlastních představ

Poslední šanci pro diváka tak zůstávají herecké výkony, které by mohly celý snímek pozvednout o pár příček výše. Jenže, bohužel. Přiznejme si, že Michael Fassbender, který si zahrál Harryho Hola, to měl hodně těžké. Vždyť Sněhulák byl bestseller a zřejmě většina diváků půjde na film potom, co ho četla.

Navíc o Holovi toho už autor napsal opravdu hodně, takže ho všichni znají – vysoká, atletická až vychrtlá postava, blonďaté vlasy střižené na ježka, a samozřejmě jistá fyzická zchátralost alkoholika. Bohužel nic z toho uhlazený elegán Fassbender není.

Dokonce na začátku filmu, kdy se má Hole zrovna potácet v jednom ze svých alkoholických excesů, vypadá krásně upraven, s uhlazenými vlasy a oholen. Později se mu sice na tváři strniště objeví, ale ne zkrachovalého alkoholika.

I mezi policisty a detektivy jsou občas elegáni, kteří si zakládají na špičkovém oblečení a dokonalém vzhledu. Kdyby hrál Fassbender někoho takového, divák by byl asi nadšen. Jen jako Hole je prostě obtížně uvěřitelný, zřetelně se to projevuje právě v alkoholických scénách, kdy jako by nevěděl, co dělat.

Naopak v normálnějších částech, nebo když se vtělí do detektiva jdoucího po stopě, je najednou vše v pořádku. Pokud na film půjde někdo, kdo Sněhuláka nečetl, možná s tím problém mít nebude, ale fanoušek Holea si bude zvykat jen těžko. Ačkoli, podívejme se na bondovské typy.

Podobně jsou na tom i Rebecca Fergusonová jako mladá policistka Brattová, která má tu smůlu, že aspoň jednu Holeovu kolegyni musí v díle zabít, a Ronan Vibert. Ten si zahrál Holeova ochranitele a šéfa, tedy detektiva seržanta Gunnara Hagena. Jeho postava ale dostala až povážlivě málo prostoru, což je skoro škoda.

Snad jediný, u koho čtenáře Nesbøho knížek napadne při prvním záběru, o koho jde, je Holeova (ex-)přítelkyně Ráchel Faukeová. Tu si zahrála Charlotte Gainsbourgová. Právě při náznaku erotické scény mezi ní a Holem je poměrně patrné, jak rozdílně se ve svých rolích cítí.

Chtělo by to něco navíc

Sněhulák je vážně dobrý příběh, jenže ve filmovém zpracování mu prostě něco chybí. Přece jen, při čtení můžeme tempo zrychlit, nebo naopak zpomalit, ale ve filmu to nejde. Možná se opravdu režisér nechal příliš strhnout vypravěčským stylem knížky, možná měl jen trochu jinak propojit dějové linie, aby si snímek udržel spád. Tak jako to dokázalo například filmové (severské) zpracování Millenia. Pak by to mohla být skvělá detektivka. Ale nepovedlo se. Takže pokud máte Nesbøho nebo Holeho rádi, možná vám film udělá radost. Jinak si to ale pusťte raději v televizi, tam to můžete vypnout.