Film Temná věž. Když střílíte koltem, musíte umět rychle nabíjet

Že má svět více dimenzí, než si myslíme? Pochybujete o tom? Je to ještě mnohem horší, ono totiž existuje všude kolem nás nekonečné množství světů. Naštěstí je tu Temná věž, která jimi prostupuje a drží celý vesmír pohromadě. Jenže koukněte kolem sebe, vždy je tu někdo, kdo pomáhá těm démonům venku. Tenhle Muž v černém není zdaleka tak vtipný jako Will Smith. Jde z něj opravdu chladná hrůza.

Ať už si o jeho dílech myslíme cokoli, Stephen King je jedním z nejlepších vypravěčů naší doby. Nemusíme ho mít rádi, můžeme mu vyčítat spoustu věcí, ale podat nám poutavý příběh, který pochopí skoro každý, to umí na jedničku.

A co teprve, když sáhneme po jeho životní sáze – Temná věž je složena z celkem 8 románů a King na ní začal pracovat již jako velmi mladý. Není proto divu, že se právě Temná věž stala jedním z jeho kultovních děl. Jenže zkusit kultovní knihu převést na plátno, to si říká o průšvih. Ovšem dánský režisér Nikolaj Arcel to přesto zkusil.

Ve jménu většinového diváka

Když se pak podíváme na první reakce fanoušků po světě, možná si začneme myslet, že se mu to ale ani trochu nepovedlo. Takže hned na začátek, pokud patříte mezi skalní fanoušky téhle kultovní ságy a čekáte, že ji uvidíte zfilmovanou na plátně, pusťte si asi raději Hru o trůny! Možná si teď vzpomenete, jak to Peter Jackson slízl za Pána prstenů. Jenže, přesně o to tady jde. Stejně jako Pán prstenů je i Temná věž skvělá kniha, určená pro určitou skupinu čtenářů. Ač můžeme mít obě tyhle ságy rádi, přiznejme si bez mučení, že to není nic pro většinovou populaci, pro kterou jsou příběhy možná až příliš fantaskní, temné nad únosnou míru, a navíc odkazující se na složitě pochopitelné věci.

Ovšem když natáčíte film s poměrně velkým rozpočtem, asi nepříliš nestojíte o to, aby vám na něj do kina chodila jen hrstka skalních fanoušků (a ti stejně neustále brblali, jak byla knížka lepší, protože to se přece nosí). No schválně, zkuste si představit, že byste vyrazili na Casino Royale, Le Chiffre by byl odborový předák, vše by se odehrávalo na francouzském venkově, hrál by se bakarat (tušíte, co to je?), a Bond by musel vystačit s autem a pistolí. Bylo by to věrné převedení knížky, dokonce i ta pravá bondovská atmosféra by tam byla, ale kolik lidí by na tohle asi přišlo?

Kdepak, potřebujete příběh, který vás udrží co nejvýše v žebříčcích, a pokud možno co nejdéle. Jackson s Pánem prstenů vsadil na bojové scény a celkové zhuštění dějové linky. Arcel na to šel vlastně podobně, původní příběh si trochu převyprávěl, něco přidal, hodně ubral a pořádně zjednodušil. Ale víte co? Filmu to opravdu pomohlo. Není to Temná věž převedená na plátno, ale je to zábavný, svižný, a vizuálně velmi zajímavý film. Navíc si zaslouží Arcel pochvalu, že se mu to vše povedlo vtěsnat do stopáže 91 minut!

Odvěký souboj dobra a zla

Temná věž je vlastně takovým prototypem fantasy – jasně definované dobro a stejně dobře čitelné zlo. Na jedné straně stojí pistolník Roland Deschain, jehož rod je předurčen k tomu, aby bránil Temnou věž před zničením. Jenže je už poslední, byl svědkem toho, jak zemřeli všichni, kteří mu stáli po boku. Včetně otce. Těžko se tak můžeme divit, že sešel z cesty (nebo snad ne?). Na druhé straně je onen Muž v černém, Walter O’Dim, pořádný záporák, který se snaží zničit Temnou věž a vpustit do našeho světa děsivé příšery, aby mohl nastolit vládu tmy a strachu. Že k tomu používá malé děti? Kdo by mu to mohl vyčítat, když Temnou věž prý může zničit jen dětská myšlenka.

Pistolníkovi tak nezbývá, než se vydat v jeho stopách. Pravda, Roland mnohem více touží po pomstě, než po tom, aby ochránil náš svět. Jak to tak bývá, musí dostat pomocníka. Malý kluk, který celý tenhle příběh každý den prožívá ve svých snech. Všichni si myslí, že je blázen. Ve skutečnosti jen on tuší, že se děje něco opravdu špatného. Bohužel pro něj, také Muž v černém ví o jeho schopnostech, a je mu více než jasné, že je to právě on, kdo může být prostředkem k cíli. On totiž Walter není žádný tuctový záporák, je to mocný kouzelník, který umí chytat kulky vystřelené z pistole lépe než Wonder Woman. Tedy, aspoň když na něj střílíte jen tak obyčejným způsobem.

A že se v tomhle filmu střílí docela dost, on Roland není pistolníkem jen tak pro nic za nic. Ruku má rychlejší než Joe Trinity (to je přece pravá ruka ďábla) a Lucky Luck dohromady. Oproti těmhle dvěma má ale ještě jednu výhodu. Umí zatraceně efektivně nabíjet. Používat kolt v přestřelkách není totiž právě nejpraktičtější, máte prostě šest ran a nabíjet musíte po jedné. To není jako Chuck Norris s nekonečným pásem nábojů. Jenže Roland dokáže kolt nabít možná rychleji než on. Schválně, všimněte si, jak dokáže nasypat nábojnice do roztočeného bubínku. Vypadá to fakt efektně.

Vizuálně skvělé

Další věc, za kterou je potřeba Arcela pochválit, je výběr herců. Především Matthew McConaughey jako Muž v černém do role naprosto dokonale zapadne. Stylem možná trochu připomene Nea z Matrixu (a tím chytáním kulek také…), ale když se objeví na plátně, jako by se v sále ochladilo. Působí opravdu mrazivě, a když ještě občas ukáže svá kouzla – dokáže člověku přikázat, aby přestal dýchat a nechat ho udusit, jen tak, mimoděk – skoro z něj začnete dostávat strach. Chtělo by se říct, že pro tuhle roli se narodil.

A pak je tu Idris Elba. Je úplně jasné, že s tímhle obsazením mohou mít skalní fanoušci Temné věže trochu problém. Ale to je výhoda knížek, pistolníka si můžeme představovat po svém. Ale Elba ve filmu funguje velmi dobře. Když se tak se svými pistolemi za pasem a dlouhým pláštěm vydá do pouště, prostě máte pocit, že jestli někdo zastaví zlo, bude to on. Nebo aspoň že je to prostě správňák, který svého parťáka nenechá ve štychu. A Tom Taylor, který ztvárnil malého Jakea Chamberse, k němu navíc docela dobře sedne.

V téhle dvojici jsou vidět Elbovy herecké zkušenosti, větší vyzrálost v gestech a hraní vůbec, ale Taylor se s rolí vyrovnal také velmi slušně. Někdy emoce trochu přehrává, ale přiznejme mu, že to ani trochu nemá jednoduché. Režisérovi se vůbec povedlo dát všechny věci dohromady velmi solidně, nepotřeboval ani pompézní exteriéry jako Jackson, vystačil si s ulicemi New Yorku a pár záběry pouště, přesto film působí vizuálně velmi dobře. Vše navíc podtrženo velmi dobrou hudbou, kterou má na svědomí Tom Holkenborg (Junkie XL). Jestli kvůli něčemu stojí za to zaplatit lístek do kina, tak kvůli celkovému dojmu z velkého plátna určitě.