Filmová recenze: Tohle je náš svět a vám se nemusí líbit

Americký snímek Tohle je náš svět láká do kina na podivně oblečené děti, které v čele se svým svérázným otcem opouštějí les, jejich dosavadní domov, a vydávají se na cestu mezi nás, systémem a kapitalismem vykuchané chudáky. Musí. Zemřela jim matka a oni mají jedno důležité poslání.

Přiznám se, že když jsem poprvé uviděla plakát k filmu, jásala jsem, že Wes Anderson natočil něco nového. Režisér snímku Matt Ross si zřejmě jako Anderson libuje v podobných bizárech a outsiderech. A má rád barvy. Tady však podobnosti končí. Tohle je náš svět je něco, co vás buď nadchne, nebo znechutí. Obávám se, že nic mezi tím. Na druhou stranu, asi netočíte filmy proto, aby lidi zůstali sedět na židlích a seznali, že v nich váš počin nic nezanechal. Já se jen pořád nemůžu rozhodnout, jestli mě svět podle Rosse irituje, nebo obrovsky baví.

Tichý sympaťák Ben vychovává uprostřed lesů svých šest dětí. Žijí tak nějak podle zásad knihy Walden aneb Život v lesích. Všechno si sami vypěstují, všechno se sami naučí. Hlavní je nebýt závislý na světě tam venku. Tuhle idylu ale naruší smrt matky, na jejíž pohřeb se děti a otec vydávají. Musí opustit les a dosavadní jistoty. Ospravedlnit svůj dosavadní život.

Pravda, nabízí se srovnání s českým dokumentem Stále spolu (2014), který vyvolal spíše negativní reakce, ale to proto, že mainstream je hlasitý. Nám se přece každý, kdo ukáže prostředníček stávajícímu systému, jeví jako mešuge. Nazveme ho hipísákem, ekošílencem, sektářem a já nevím, čím vším ještě. Kdo si troufne zpochybnit ten zdánlivě čisťounký, uspořádaný život, ve kterém na výzvu předkládáme Tesco club card a těšíme se z nové série Hry o trůny, si zaslouží přinejmenším shovívavé pohledy a trpné úsměvy. Týpků, kteří odešli do lesů, daleko od lidí, bylo dost. Od Thoreaua přes Chrise McCandlesse až po všechny novodobý lumberjacky s Instagramem. Každý měl své důvody. I hlavní hrdina snímku v podání Vigga Mortensena je má. Léky, korporace, Coca-Cola, nevzdělanost a obezita. Před tím vším vás jehličí a listy můžou docela dobře ochránit. Večeři si jednoduše zastřelíte, vykucháte a upečete. Tělo tužíte denními sprinty do kopců a boji na nože s vlastními sourozenci. Po večerech čtete Dostojevského a neslavíte Vánoce, pouze svátek Noama Chomskyho.

Proč ne. Způsob, jakým nám Matt Ross zároveň jako scénárista filmu celou tuhle srandu zprostředkovává, je však silně americký. Velká slova, zásadní hesla, něco jako humor. Tohle je náš svět by byl úžasným filmem, kdyby neměl tak nudný scénář. Momenty, kdy ze sebe děti sypou hesla a poučky, jsou opravdu útrpné. Filosofické rozpravy otce a nejstaršího syna jakbysmet. V určitých momentech to Ross vysloveně přehání. Ty momenty si ale musíte najít každý sám. Někoho možná přirovnání Coca-Coly k otrávené vodě rozesměje na třicet let dopředu, někoho ne.

Na druhou stranu má snímek i mnoho skvělých momentů (ty ale nechci prozrazovat, důležité je, že existují!). Celý film stojí na hereckém výkonu Vigga Mortensena, o kterém už bylo řečeno mnohé. Nedá se jinak. Mortensen tak pohřbívá Aragorna z Pána prstenů a myslím, že tohle je jeho životní role. Ostatní herci, především ti dětští, jsou ve filmu (až na pár výjimek) tak nějak na okrasu.

Tohle je náš svět určitě stojí za vidění. Musíte ho však brát trošičku s rezervou. Pak to půjde. Důležité je, že ve vás vyvolává otázky. No, ono je to v zásadě jasné. Někde hluboko uvnitř všichni víme, že běhat nahatej po lesích je duševnímu zdraví prospěšnější než open space v korporátním officu. Víme, že říkat lidem a dětem především čistou pravdu je sice ošemetné, ale žádoucí. My to všechno víme. Jen jsme na to už zapomněli a Tohle je náš svět nám to víceméně úspěšně připomíná. A za to ten lístek do kina stojí. Fandím všem, kdo se odmítají nechat semlet, sama jsem semletá až až.