Trainspotting 2: Málo fetu a hodně výčitek

Premiéře druhého Trainspottingu se nedalo odolat. Byla jako pěkný dortík s dobrou náplní – nezklamala. Příběh navazuje po dvaceti letech a dostaneme všechny přísady, které jsme si v první verzi oblíbili.

Po dvaceti letech jsou zpátky. Mark, Spud, Begbie a Sick Boy – celá parta oblíbených feťáků bere kina útokem. Pardon, skupina dospělých a uvážlivých mužů, kteří už dávno nejsou těmi cápky, kterými bývali. Mark po krádeži peněz utekl do Amsterdamu, Spud se nevyhrabal ze své závislosti, Sick Boy šňupe kokain, vydírá papaláše a plánuje vlastní bordel.

Begbie samozřejmě sedí v base a je pořád stejný psychopat. Když se Mark vrátí do Skotska, začne šílený kolotoč událostí, které jej donutí přehodnotit svoje priority a srovnat se se svojí minulostí. A během toho si Begbiem na útěku nenechat uříznout hlavu…

Hromada fanoušků filmu vytýká nesoulad s knihou a přehnaně melancholické střízlivění. Prý v něm bylo málo Porna, jak zněl původní název pokračování. Pravda, viděli jsme jen trochu spodního prádla a děvče s připínákem.

O to víc jsme ale dostali Marka a máchání se všech pánů v minulosti. Každý z nich v ní zamrzl po svém. Jako nepolíbená knihou zmíněný nedostatek nijak citelně nepociťuji. T2 byla bláznivá jízda, ve které absurdita střídala vážné scény, a divák se občas při svém výbuchu smíchu malinko zastyděl.

Opravdovým bonbonkem na T2 byla kamera – Anthony Dod Mantle nás nutil chrochtat blahem. Stejně tak všechny paralely s prvním Trainspottingem, například chechtající se Mark opírající se o kapotu auta. Nechyběla ani pořádná dávka řízného skotského přízvuku, záběrů na nádhernou krajinu okolo Edinburgu a tuna dobře mířených nadávek. T2 je nostalgický zážitek pro všechny, kdo mají rádi jedničku, nebo si jen velmi dobře pamatují svoje úlety z mladých let.