Oscarová Tvář vody: Zachraňte Willyho pro dospělé

Snímek Guillerma del Tora byl do newyorských kin uveden na sklonku minulého roku, konkrétně 1. prosince. K nám se dostal o dva měsíce později, 15. února. Žádný spěch, hlavní je, že světová premiéra proběhla ještě v roce 2017, protože nominace na Oscary jsou tím, co se počítá. A recenzovat film, který získal čtyři ocenění je poněkud ošemetné. Co kdybychom se na to tedy tentokrát podívali z jiné strany?

Mirka Spáčilová v titulku své recenze uvedla, že Tvář vody je překrásná, ale na Oscarech se chce více. V perexu pak dodává, že žhavým trendem je letos ženská emancipace, a je tak otázka, zda na udílení cen film vůbec uspěje. Ale dala mu 80 % a akademici se o tomto jejím nadstandardně vysokém hodnocení asi dozvěděli, protože Tvář vody posbírala hned čtyři ocenění – za nejlepší film, režii, výpravu a hudbu. Kromě toho se může chlubit také nominacemi na Zlaté glóby a hlavní cenou z benátského filmového festivalu. Čím se ale asi nechlubí, je žaloba.

Tu na del Tora podal syn amerického dramatika Paula Zindela. Proč? Tvrdí, že jde o plagiát a že se film podezřele podobá Zindelově hře Let Me Hear You Whisper z roku 1969. Jenže popravdě řečeno, del Toro se nemusel pídit tak daleko do minulosti. No řekněte sami, nepřipadá vám video níže povědomé? Tentokrát nejde o trailer, ale o celý
film – krátkometrážní snímek The Space Between Us vznikl v roce 2015. A pozor, spoiler alert – pokud se na odkaz podíváte, už nemusíte chodit do kina. To, co del Torovi zabere dvě hodiny, tady dokázali smrsknout do dvanácti minut. Jak je to možné? Protože na rozdíl od del Tora se tvůrci obešli bez všech těch zbytečných a nudných klišé.

Jenže ruku na srdce, ani tohle není jediný snímek, kde se del Toro mohl „inspirovat“. Stačí si projet videa na YouTube a nebudete se stačit divit. Tvrzení, že The Shape of Water je prequelem k Hellboyovi a Abeovi Sapienovi, je ještě tím nejméně přitaženým za vlasy. Také zjistíte, že v průběhu filmařské i komiksové historie si tvůrci představují vodní monstra dost podobně. Jung a jeho kolektivní nevědomí by asi měli žně… Zkrátka del Toro nepřichází s ničím originálním. Filmů s podobnou tématikou – o uvězněném tvorovi a člověku, který jej zachrání –, byla již natočená celá řada.

Nedá mi aspoň trochu film nezhodnotit. Po technické stránce se mu nedá nic vytknout a Oscara za výpravu rozhodně chápu. I když zasazení do „zlatých šedesátých“ mně osobně neučarovalo, stejně jako hudba. Oblíbený znovuobjevený jazz a swing v poslední době útočí ze všech stran a je ho zkrátka už trochu moc. Tvář vody je ostatními recenzenty často přirovnávaná k pohádce. Popravdě nevím, do jakého žánru film zařadit – na pohádku je v něm moc krve, na akční film moc erotiky a na porno zase málo…

Co by mohlo odkazovat na pohádku, je určitá naivita, která celý film protkává jako hedvábná nit. Nebezpečné uvězněné monstrum ihned začne věřit bytosti náležící k rase, která jej vězní, němé uklízečce se podaří přelstít celou vojenskou základnu a užvaněná černoška Zelda, kterou má věčně za zadkem, je najednou kdo ví kde.

K disneyovské pohádkové dokonalosti chybí už jen zpívání. Moment, i na něj vlastně dojde. A stejně jako ve filmech od Disneyho je i tady naprosto zbytečné, ale navíc není ani roztomilé. Naštěstí je v celém filmu píseň jen jedna – co taky více chtít od němé hlavní hrdinky?

Takže mé osobní doporučení: nedejte na Mirku Spáčilovou ani akademiky a i přes ocenění čtyřmi Oscary si tento film klidně nechte ujít. Chcete-li dostatečnou náhradu, tak co se příběhu týče, The Space Between Us postačí. A chcete-li nutně něco od Guillerma del Tora, pak rozhodně sáhněte po jeho Faunově Labyrintu (2006).