Recenze: Gorillaz na desce Humanz rozjíždí svoji protestní party

Unikátní projekt na poli hudby. Tímto označením se může pyšnit virtuální britská kapela Gorillaz. Úspěchů mají nepočítaně a dokonce i nějaká ta Grammy tam cinkla. Pro nás je ale podstatné, že na konci dubna kapela vydala své páté studiové album s názvem Humanz. Po nekonečných pěti letech.

Je důležité zdůraznit slovíčko virtuální. Protože i když se za hudbou skrývají reální slavní hudebníci, tady jde především o imaginární členy kapely, kterými jsou 2D (zpěv, klávesy), Murdoc Niccals (basová kytara), Russel Hobbs (bicí, perkuse, rap) a Noodle (kytary, zpěv). Každému z členů nechybí ani jejich autobiografie. O jejich animovanou podobu, která se vyskytuje především v klipech, se postaral ilustrátor Jamie Hewlett. Ten projekt založil se zpěvákem z Blur Damonem Albarnem v roce 1998. Nejvíce se dostali do povědomí albem Demon Day z roku 2005, kde se nachází i jejich asi nejznámější hit Feel Good Inc.

Na každém albu se vystřídá v roli hostů několik umělců. Z těch předešlých můžeme zmínit Snoop Dogga, Lou Reeda a další. Z těch letošních je momentálně nejvíce aktuální Rag’n’Bone Man či Benjamin Clementine, který letos bude k vidění na Colours of Ostrava. Díky širokému zastoupení se kapela nedá zařadit do konkrétního hudebního šuplíku. Hrají prostě všechno. Rap, hip-hop, elektronickou hudbu. Přece ale mají stále svůj jedinečný zvuk, díky kterému je poznáte na první poslech.

Teď už ale k samotnému albu. V době, kdy album vznikalo, probíhal zrovna vrchol politické kampaně Donalda Trumpa na zvolení prezidentem. Tvůrci si z tohoto období vzali inspiraci a desku pojali jako postapokalyptický večírek po zvolení Trumpa. Hudba má v politice prostě své místo.

Jak již bylo v úvodu zmíněno, najdeme zde od všeho trochu. Největší zastoupení mají ale na této desce silné beaty. Někdy je to na škodu, někdy to ale dotvoří píseň k dokonalosti. Především je můžeme zaznamenat v úvodní části desky na skladbách Ascension a Momentz. Zvláště u druhé zmíněné je to až moc a výsledek působí rušivě.

Celkově první polovina alba poměrně zaostává. Není zde žádný song, který by vás strhnul. Byla by ale škoda nezmínit skvělou práci s doprovodnými vokály, které doplňují již tak zajímavou kompozici. Tou je například Andromeda, kde konečně najdeme Gorillaz, jaké známe a jedná se o návrat ke kořenům. Nebo pomalá Busted and Blue.

Naštěstí pak přichází druhá polovina. Tam zazní fenomenální Let Me Out. I když ze začátku budete možná opět zklamáni, pak se to rozjede. Zajímavým prvkem je neustále v pozadí šeptaný název písně. Až běhá mráz po zádech. U Sex Murder Party oceníme opět zajímavý mix beatu, originálního zvuku a postupné vyvrcholení do skvělého konce.

Po nich ale deska spěje už ke konci. She’s My Collar jako by hledala inspiraci u nedávného virtuálního hitu Pen Pineapple Apple Pen, i když s tím naštěstí nemá nic společného, kromě podobného začátku. Tady si dobře pohráli s hostujícím interpretem.

Hlas Kali Uchis zasadili do písně tak, že tam vůbec nevadí, což se ne vždy dá na tomto albu říct. Vrcholem desky je Hallelujah Money s výše zmíněným Benjaminem Clementinem. Vyniká zde úžasný hlas Benjamina a spojením klasického zvuku s tím moderním vzniká neopakovatelný zážitek. Finále završí We Got the Power, jenž burcuje posluchače k akci a je tím správným kouskem na konec. Tedy pokud nemáte Deluxe verzi. Tam najdete dalších šest.

Že by to bylo špatné album, to říct nemohu. Ale bohužel se nevyrovná svým předchůdcům. Chybí zde nějaký záchytný bod, nějaký ten výrazný hit. Najdeme tady spíše skladby pro hudební nadšence a skalní fanoušky. A je to škoda. Až moc velká směsice žánrů znepřístupňuje album širšímu publiku. Ti, kteří mají pro tuto kapelu slabost, si na své přijdou. Každopádně si tuto desku budete moci poslechnout naživo 14. listopadu v O2 aréně v Praze. A pozor! Jedná se o jejich historicky první zastávku v našem hlavním městě. Tak si to nenechte ujít.