Helverova noc plná emocí ve Vodičkově ulici

Jedna stísněná kuchyně, dvojice lidí a v ovzduší smutek a beznaděj, která pohltí každého přihlížejícího. Tak by se dalo charakterizovat komorní drama Helverova noc Ingmara Villqista, kterou v rámci divadelního spolku Kašpar, konkrétně v režii Jakuba Špalka, můžeme vidět v pražském Bytovém divadle Ferdinanda Vaňka ve Vodičkově ulici. Je to silný příběh o naplnění mateřského citu, o touze po lásce, o nejsilnějším poutu – matky a dítěte.

Helverova noc se odehrává přibližně ve 30. letech minulého století v místě, kde se k moci dostávají fašisté. Sledujeme osudy strhané ženy Karly (Monika Zoubková), jež se stará o svého mentálně postiženého svěřence Helvera (Petr Lněnička). Helver je mírně zaostalý mladý muž, který má svou naivní představu o světě, o lidech. S až dojemným zaujetím se snaží stát vojákem, jako by měl pocit, že se tím zařadí mezi „normální lidi“.

Vojenským manýrům se snaží naučit i Karlu, jež nejdřív unaveně odmítá, ale nakonec se svému Helverovi snaží vyhovět. Tato hrdinka každým coulem vykazuje, že je unavená, strhaná, naprosto zničená. Avšak sedmkrát spadne a osmkrát zase vstane. Láska k Helverovi je natolik silná, že se nikdy nevzdá. Dozvídáme se také její příběh z minulosti, kdy přišla o svou dceru a Helver se tak stal náhradou její potřeby naplnění mateřského citu. Závěr hry je strhující, emoce gradují.

Toto nadčasové komorní drama přesáhlo veškerá očekávání. Monika Zoubková a Petr Lněnička se svých rolí ujali s vervou, oba dva herci jsou velmi talentovaní a předvedli výborné výkony. Stísněné prostředí bytového divadla, kdy jsme až v intimním kontaktu s herci, dodává spolu s velmi povedeným hudebním doprovodem Michala Pavlíčka správnou atmosféru a zesiluje vyvolané emoce.

Není pochyb o tom, že tento silný, propracovaný příběh s gradujícím koncem byl zpracován naprosto brilantně. I přestože první část je založena zejména na rozhovoru mezi Karlou a Helverem, tedy je poměrně statická, nelze najít jediné hluché místo. Naopak to podpoří naprosté sžití se s příběhem. Každé gesto ať Helvera či Karly je tak lidské. Vypovídají o tom, že nic není černobílé. V každém „ne“ se skrývá tak trochu „ano“.
Helverova noc v nás vyvolá smršť emocí. Diváci odchází rozcitlivělí a jejich myšlenky jsou rozbouřeny. Jedná se o nezapomenutelný kulturní zážitek.