Hra, která se zvrtla, se zaměřuje na to, co všechno se během divadelního představení může pokazit, a patří k oblíbeným komediálním námětům. Je to situace důvěrně známá všem divadelníkům, a proto se k ní dramatici rádi uchylují. Například v Národním divadle Brno můžeme už druhým rokem vidět výbornou komedii Michaela Frayna Bez roucha právě o tom.
Městské divadlo Brno zvolilo komedii s tímto námětem rovněž od britských autorů, patřících ovšem ke generaci současných mladých tvůrců. Trojice Henry Lewis, Jonathan Sayer a Henry Shields jsou nejen dramatici, ale také herci a vlastně i producenti. A právě Hra, která se zvrtla z roku 2013 nastartovala jejich kariéru úspěšných divadelníků. Prakticky od té doby se v Londýně hra nepřetržitě reprízuje.
Od první chvíle jsme uvedeni do situace, ve které se předměstský divadelní soubor snaží inscenovat detektivku, která lecčíms připomíná jinou stálici na britských divadelních scénách – Past na myši Agathy Christie. Společnost je sněhovou vánicí odříznuta na venkovském sídle, kde dojde k vraždě. Pátrání se ujme inspektor, který se přes nepřízeň počasí objeví jako na zavolanou.
Především tu ale jde o zmatky, které s sebou pachtění souboru přináší. Humor je postavený zejména na tom, že se postupně zvrtne všechno, co může. Nad krbem nedrží římsa, na kterou se mají stavět rekvizity, a které je proto nutné přidržovat, jedna z postav je nechtěně knokautována dveřmi, takže za ni musejí zaskakovat jiní herci a další pohromy. Navíc hned v úvodní scéně pochopíme, že amatérský soubor i technické zázemí se skládá přinejmenším částečně ze zmatkařů a popletů.
Hlavní náplní inscenace je situační i slovní humor. Často dovedený až do absurdních poloh. Ale v základu vždy odkazuje k průšvihům, které jistě postihují divadelní soubory bez rozdílu. Například jeden z nejhezčích vtipů je zacyklení v textu, kdy postavy opakují své repliky stále dokola, neschopny se posunout v ději dál.
Humor hladce plyne především v prvním dějství, kdy je vše nové a neokoukané. V druhém dějství vršení absurdit, byť většinou vtipných, přece jen trochu zevšední a chtě nechtě očekáváme ještě nějakou gradaci. Závěr se ale poctivě snaží dostát tomu, že pozadí tvoří detektivní příběh. Podle pravidel žánru se tedy dozvíme, kdo a proč vraždil. To je samozřejmě chvályhodné, ale zároveň to citelně zpomalí děj zrovna ve chvíli, kdy by měl kulminovat. Naštěstí závěrečná destrukce scény vrací příběh do groteskní polohy a částečně vše vynahrazuje.
Podoba scény Petra Hlouška, představující salón anglického sídla, byla zjevně do značné míry určena scénářem, protože řada gagů pracovala právě s jasně daným prostorem. To scéna splnila spolehlivě.
DIVADLO: HRA, KTERÁ SE ZVRTLA
Autor: Henry Lewis, Jonathan Sayer, Henry Shields
Režie: Mikoláš Tyc
Dramaturgie: Jan Šotkovský
Scéna: Petr Hloušek
Kostýmy: Petra Krčmářová
Hudba: Robin Schenk
Hrají: Kristýna Daňhelová, Marta Matějová, Milan Němec, Jiří Mach, Jonáš Florián, j.h., Martin Mihál, Jan Valeš, Jakub Przebinda
Premiéra: 6. 4. 2024
@ Městské divadlo Brno
