Recenze: vychvalované album Woman od Justice je hřebíčkem do rakve příznivců elektra

Málokdy jsem měl chuť tak těžce nesouhlasit s ostatními recenzemi. Copak to nikdo neslyší? Woman od Justice je jako kazety z 90. let, které jste si kupovali poté, co jste znali jednu píseň a zbytek… byla jedna velká tragédie! I když ne pro všechny…

Když už něco zdrbete, musíte pro to mít pádný důvod. Tak tedy: zamyslel se někdy některý z recenzentů, kteří Justice glorifikují po celém světě a pomalu ve všech světových jazycích, že tohle střelené francouzské duo má i fandy, jež s nimi „vyrostli“ čistě na elektro soundu?

Náročnějším posluchačům tehdy nastupující nu rave vlny (prvotní zvuk Hadouken!, Klaxons atd., termín nu rave totiž jen uměle vytvořili novináři) tehdy „něco chybělo“. A to „něco“ našli právě v debutovce † (čtěte cross) od Justice. A byť spatřil elektro-housový kříž od Justice světlo světa plus minus stejně jako album Myths of the Near Future od Klaxons nebo Music for an Accelerated Culture od Hadouken!, dostal se k řadě tuzemských posluchačů až v druhém sledu.

Zato je naprosto uchvátily hutné basy a pořádné beaty bez různých synťákových cingrlátek typických právě pro nu rave. Takže abychom si rozuměli, TOHLE jsou pro mě Justice. Někdo z vás totiž může namítnout: „No jo, ale vždyť Justice se vždycky hlásili k francouzskému discu ze 70. a 80. let známému z řady francouzských detektivek!“ Jasně, to vám neupírám…

Ale ruku na srdce, co jsou ikonické tracky z alba †? Vyjma diskoidního a snad všude provařeného a milionkrát zremixovaného D.A.N.C.E. vás u nich totiž slovo disco napoprvé rozhodně nenapadne. Waters of Nazareth. Phantom. Stress (podle mě Mechanický pomeranč po francouzsku, navíc vecpaný do necelých sedmi minut). Prostě basy, basy, basy hutnější než zkaramelizovaná cola!
A to je to, oč tu běží, přátelé. Já prostě tenhle sound u nových Justice postrádám. Pomalu jsem se s ním rozloučil už u jejich druhé desky Audio Video Disco, a šanci jsem mu moc nedával ani po prvních ochutnávkách na YouTube před vydáním aktuální placky Woman.

Takže první track alba pojmenovaný Safe and Sound si pouštím s posledním zbytkem naděje. Slyším téměř sborový zpěv, a jakmile uslyším první rozladěnou basu, je to jasné. Vše je nadobro ztraceno… Disco, disco, disco! A nic víc.
Já těmhle Frantíkům neupírám, že Woman natočili podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, z uměleckého hlediska je to poměrně kvalitní disco. Ale já mám prostě problém s tím, jak to zní. Tohle NEJSOU Justice!

https://www.youtube.com/watch?v=m86PPD5awyk

Jasně, i kapely se vyvíjí (třeba jako mí oblíbení Green Day od syrového punku přes pár rockových slaďáků až k rockové opeře i baladám), jen pro mě prostě Justice pořád představují ty dva šílence, kolem kterých se strhla málem davová psychóza tak umně nastíněná dokumentárním snímkem A Cross The Universe. A to mi chybí.
Nepotřebuji vidět stylové video na pecku The Fire s Justice a Susan Sarandon, hvězdou stříbrného plátna dobrých 35 let zpátky (byť jí to tam sakra sekne). Chci vidět a slyšet znovu syrovost hitovky Stress z francouzského předměstí!

V zásobníku nosiče Woman ale nic takového nenajdete. Leda vyčpělý střelný prach. A protože je mezi slepými jednooký králem, zmínil bych hitovku Randy. Ale to jen v případě, že se oprostím od „křížového“ soundu (a možná i hudebního vzoru) a budu vycházet z předchozí desky Audio Video Disco. Protože to je ukázkové hádejte co? Disco. Jasně.
Mimochodem, při poslechu mě napadla taková kacířská myšlenka.

O moderním umění často panuje názor, že někteří umělci jsou jen naleštěná bída a bez jejich slavného jména by daná díla nikdo nekoupil ani za pětník. Tak tedy: zkuste někdy někomu neznalému pustit nový disco opus Love S.O.S. Vždyť je to dobré leda do gay baru pár minut předtím, než se nadobro zavře! Pánové (a dámy) prominou, ale je to vážně kýč jak bič. Závěrečná, lehce elektro a mírumilovná Close Call už je jen chabou náplastí a definitivním rozloučením se starými Justice.

Nezlobte se na mě, ale takhle prostě Justice znít neměli. To ať si radši Gaspard Augé a Xavier de Rosnay změní jméno. Třeba na Disco Heroes. Hlavně ať už dál nemotají své fanoušky na něco, čím dávno nejsou.
P.S.: Pokud byste si chtěli přečíst pár řádků, jak geniálním počinem Woman je, podívejte se do aktuálního Headlineru na článek od Kaye, ať vidíte, jak rozdílně mohou znít dvě recenze téhož.