Jo Nesbø a jeho Macbeth – Krev bude vykoupena krví

Představovat jednoho z nejslavnějších světových autorů krimi asi není příliš nutné. Jo Nesbø prohlašuje, že psaní je pro něj pouze náhradou za slibnou fotbalovou kariéru, kterou musel v osmnácti letech kvůli přetrhaným kolenním vazům přerušit. Po studiích ekonomie a finančnictví pracoval přes den v Oslu jako makléř a po večerech hrával na pódiu s kapelou Di Derre.

Když si u něj vydavatel objednal vzpomínky na život rockera po štacích, dodal mu místo nich první ze série s legendárním Harry Holem. Jeho knihy pak vyšly v 50 jazycích a po celém světě se jich prodalo přes 40 milionů výtisků.

Autorův nejnovější román Macbeth inspirovala stejnojmenná hra Williama Shakespeara, kterou Nesbø chápe jako „thriller o ctižádosti a mocichtivosti, odehrávající se v ponurém prostředí zločinu a temnotě paranoidní mysli.“ S jeho výkladem naprosto souhlasím a – bohužel na rozdíl od řady jiných čtenářů – jsem z díla nadšena.

Když nejlepší policista, jakého kdy měli, zpacká zátah na dealery drog a hrozí, že se akce zvrhne v krveprolití, přichází situaci zachránit inspektor Macbeth, neohrožený velitel jednotky rychlého nasazení, vyléčený feťák s mučivou minulostí…
Za úspěch ve službě ho čeká odměna. Peníze. Moc. Respekt. To všechno má nyní nadosah.
Je ale vyloučené, aby muž s takovým původem dosáhl až na vrchol… Ale co když to jde?
Macbeth je poháněný paranoiou, halucinacemi i vemlouváním své partnerky a zjišťuje, že jen osud mu brání v zaslouženém vzestupu. Jak se ale dostane až k postu, na který má právo?
Tím, že začne vraždit…

Je pravda, že prvních několik stránek působilo zmateně, protože Nesbø čtenáři neservíroval až příliš postav a zorientovat se v nich nebylo úplně jednoduché. Jako když vytáhnete kostku másla z lednice a musíte chvíli počkat, dokud „nepovolí“. Ale stejně jako se postupně začne máslo rozpouštět, začne být i každá další stránka čím dál víc přístupnější.

Autor naprosto skvěle interpretuje předlohu, detailně popisuje syrové prostředí, ve kterém se děj odehrává, postavy jsou uvěřitelné a díky jejich jednání vámi bude občas cloumat vztek, občas vám půjde mráz po zádech a občas jen překvapeně povytáhnete obočí.
Ačkoliv příběh nabízí odpovídající porci akce a zvratů a chvílemi je protkaný i hororovými prvky, musím souhlasit s tvrzením, že Nesbø – pro jeho styl velmi netypicky – občas sklouzává k jisté předvídatelnosti. Ale i přesto se nemohu zbavit dojmu, že se Nesbø díla zhostil s grácií.

Očekávat Harryho Holea by totiž v Macbethovi nebylo příliš moudré. Harry Hole je jenom jeden a žádný jiný nikdy nebude. Není proto ani možné Harryho s Macbethem jakkoliv srovnávat. Byť se jedná o stejný žánr, děj i postavy jsou na opačném konci břehu.
Kniha je poctou Shakespearovi a pokud divadelní hru, jíž je dílo inspirováno, neznáte, doporučuji si přečíst alespoň stručný výtah jejího obsahu a možná vám začne všechno dávat mnohem větší smysl.