Aktivní kovy: kvalitní brak není oxymorón

Štěpán Kopřiva z mého pohledu patří k nejzábavnějším autorům české brakové literatury. Jiří Kulhánek je v závětří, František Kotleta mu sice šlape na paty, ale na Štěpána Kopřivu prostě teď nemají. Hlášky, megalomanské scenérie, akce, absurdní situace, akce, hlášky, popkultura, neuvěřitelně bohatá slovní zásoba, akce.

Tvorba Štěpána Kopřivy je spjata s podivnými lidmi, kteří publikovali pod společným pseudonymem Rigor Mortis. A právě mezi členy společenství Rigor Mortis patří i Jiří Pavlovský, který je zároveň společníkem v nakladatelství Crew, které, a-ha, je dvorním vydavatelem díla páně Kopřivy. A jsme doma… staří, známí.

Kniha se skládá ze dvou částí – Aktivní olovo a Aktivní rtuť. Proto je vychytrale nazvaná Aktivní kovy. Jedná se o první a druhý díl životní pouti vojína De Klerka odehrávající se ve sci-fi kulisách, které pro děj (vyjma technologií) nejsou zas tak podstatné. Vojín De Klerk je na počátku příběhu takřka nezničitelným asociálním monstrem, s prakticky nulovými emocemi, vyjadřujícím se napůl nesrozumitelným, managerským slangem: „Doporučuji ti neprodleně zahájit produkci validních informací, ochechule.“ Zásadním zvratem v jeho kariéře je setkání s TV kamerou, která jej načapá v hromadě rákosnických mrtvol s dementním šklebem ve tváři a nesměle mávajícím divákům. Inu, každá práce jednou končí a jiná začíná. Líbí? Věřím, že brak v nejčistší podobě není pro každého, ale jednou za čas si přečíst kvalitní kus syrového a našlapaného oddechového čtiva není od věci.

První část knihy (Olovo) vycházela jako seriálové čtení. Tím je daná struktura jednotlivých kapitol, neboť je nutné čtenáře přesvědčit, aby si na stránkách webu přečetli i následující díl, případně aby nové čtenáře aktuální díl natolik zaujal, že si přečtou předchozí díly a netrpělivě budou čekat na další. Takže ano, cliffhangery na konci kapitol, stále monumentálnější akce a dějové zvraty. Musím říci, že se mi run vskutku líbil a oceňuji, že Štěpán Kopřiva s vyplazeným jazykem zdatně doběhl k cíli s konzistentním výsledkem na monitoru. Na prvním díle mne neuvěřitelně bavil přesah textu do problematiky mediálního marketingu včetně odborných výrazů.

Druhá část Rtuť je co do délky macatější než Olovo a je psaná jako bonus ku příležitosti knižního vydání. Kvůli něčemu si knihu přeci jen koupit musíme, no ne? Ačkoliv se opět jedná o kvalitní kus čtiva, nedosahuje u mne nasazené laťky prvního dílu. U Olova víc vnímám časový tlak, ve kterém vznikal a druhý díl nemá pro mne tak silný tah na branku. Jde o kontinuální pokračovaní – tam, kde jsme skončili, pokračujeme se stejnými hrdiny a s novou zápletkou. Nezapomenutelná je pasáž, kde si pro změnu Štěpán Kopřiva vzal na paškál moudra ctěných kurátorů umění: „Copak se vám netají dech před nebojácnými tahy demaskujícími žalostnou bezzubost konvečního art establishmentu?“ Přesně o tomhle mluvím, boží! A samo sebou, psycholožka, která pozitivně komentuje akce bývalého vojína De Klerka.

Závěr je tedy jasný, Aktivní kovy splnily, co jsem od nich čekal – čistokrevnou zábavu přečtenou za dva dny. Jedinou výtku mám k obálce. Nelíbí se mi titulní strana a cyanový patkový font na černém podkladě na zadní straně obálky. Ale to je spíš můj problém.