Kniha Extáze popisuje svět, kde pravidla tvoří muži…

…a ženy je porušují, aby se nezbláznily. Kniha Extáze od autorky Mary Sharrattové, která v češtině vyšla u nakladatelství Jota, popisuje svět na přelomu 19. a 20. století, kdy ženy s nově příchozí érou doufaly v lepší a svobodnější zítřky. Rozhodně v ně doufala Alma Marie Schindler, dcera slavného malíře a komponistka. Tedy až do té doby, než se vdala za Gustava Mahlera.

Mary Sharratová má na svém kontě již osm knih, jejichž hrdinkami – smyšlenými i historickými – jsou svéhlavé ženy tvrdošíjně si jdoucí za svým cílem. Extáze, která vyšla na jaře 2018, je jejím prvním románem přeloženým do češtiny, nikoli však posledním, jak slibuje nakladatelství Jota.

Tento historický román popisuje život Almy Marie Schindler od jejích 19 do 32 let. Setkáváme se s ní tedy o pár let dříve, než se sama poznala se slavným Herr Direktorem, Gustavem Mahlerem, uměleckým ředitelem Vídeňské státní opery.

V té době ještě snila o zářné budoucnosti skladatelky, zvláště když ji její učitelka hudby doporučila na konzervatoř. Finanční situace Alminy rodiny však jejím plánům učinila přítrž a začala brát lekce u nerudného učitele, který její prací opovrhoval. Žena a skladatelka, pche.
Až s Alexem Zemlinským nalezla Alma ztracenou sebedůvěru a nejen to. Také lásku a šílenou touhu, jíž podlehnout by bylo v té době velice pobuřující.
Jenže zatímco Alma čekala, až se Alex vypracuje natolik, aby se z něj stal vhodný nápadník, vstoupil do jejího života Gustav Mahler. Vegetarián, egoista a necita dodržující přísný režim. Aspoň tak je v knize vykreslen.

 
Alma se musí vzdát nejen svých skladeb, ale celý svůj život musí podřídit manželově rozvrhu a rozmarům. Musí mu otevírat včas dveře, když přichází z opery domů na oběd, aby nemusel hledat klíče a aby mohl plynule vejít do domu. Musí odrazovat hosty, umlčovat sousedy, chodit po špičkách, aby měl pan manžel dost klidu na své symfonie. A Alma mezitím samozřejmě z toho všeho šílí.

Extáze je velmi zajímavým vyprávěním, ovšem z dnešního pohledu už opravdu poněkud nepochopitelným. Vzdát se vlastní osobnosti, podřídit se manželově vůli a stát se robotem s předem naprogramovanými úkoly, které bude plnit, dokud se neporouchá a neskončí v sanatoriu, to určitě není přání žádné ženy.

Tehdejší, a už vůbec ne dnešní. Alma tak není zrovna sympatická hrdinka, s níž by čtenář soucítil. Spíš jsem se podivovala, že se vůči Mahlerovi neohradila, když jí dával za vinu smrt jejich dcery i následující potraty. Jejich závěrečná znovunalezená vroucí láska pak není zrovna uvěřitelná, ačkoli je pravda, že Alma zůstala Mahlerovou ženou až do jeho smrti, protože rozvod nebo útěk s milencem by vyvolal značný skandál a poničil skladatelovu pověst i kariéru. Co se ovšem s Almou dělo po jeho smrti, už musíte dopátrat jinde. A že Alma měla ještě celkem pestrý život, zemřela celé půl století po svém slavném muži.

Co se stylu vyprávění týče, působilo na mě dost rušivě, zejména proto, že autorka prokládala vyprávění ve třetí osobě pasážemi v ich-formě. A to nesystematicky, přímo doprostřed odstavce, jen útržek Alminých myšlenek, které nebyly nikterak logicky orámovány. Šlo vždy o pár vět, i tak mi to ale nabourávalo plynulost čtení. Co je naopak na této knize mimořádně povedené, je obálka s téměř muchovskou kresbou. A tak i když vás kniha samotná třeba ani moc nezaujme, ostudu v knihovně neudělá.