Recenze knihy Jak udělat revoluci aneb Kunda sem, kunda tam

Naděžda Tolokonnikovová, aktivistka, studentka, matka a dnes už také ex-členka radikální punkové skupiny Pussy Riot, ve svém textu vzpomíná na dobu, kterou strávila v trestanecké kolonii, na vznik i rozpad možná nejslavnější ruské hudební skupiny a především píše o tom, jaké je být ženou v Rusku 21. století. Stojí tato knížka za vaši pozornost? Na to se nyní společně podíváme. Jedno je ale jisté – na nočním stolku Miloše Zemana ji nenajdete…

Kniha nese podtitul “zápisky z trestanecké kolonie”, zdaleka se však nevěnuje pouze době, kterou Naděžda Tolokonnikovová musela prožít za ostnatým drátem.
Text je členěn do očíslovaných fragmentů, z nich ty nejkratší čítají jeden dva odstavce, ty nejdelší pak zřídkakdy přesáhnou stránku. Je tedy dobře možné praktikovat čtení na přeskáčku, každý fragment totiž funguje jako samostatná myšlenka nebo vzpomínka. Čteme-li hezky od začátku do konce, pak před námi vyvstává příběh dvou let v trestanecké kolonii. Dozvíme se o drsných podmínkách ruského kriminálu, ale také o solidaritě mezi vězněnými ženami, o každodenních utrpeních, ale i radostech. V častých flashbacích pak Tolokonnikovová vzpomíná na dění okolo skupiny Pussy Riot nebo na další momenty ze svého života.

Z pohledu Středoevropana se mohou jevit aktivity Pussy Riot jako extremistické, je však třeba mít na paměti kontext ruského impéria, sám o sobě extrémní, pak teprve je možné se vymezovat. Nemusíme ovšem s životními postoji Naděždy Tolokonnikovové ani z části souhlasit, přesto je její kniha důležitou sondou do života v současném Rusku a do duše ruské feministky. Naděžda Tolokonnikovová je žena a ještě k tomu je vidět a slyšet. To se mnohým mocipánům nelíbí. Je ale dobře, že takto silný ženský hlas zaznívá a my musíme doufat, že podobných hlasů bude přibývat. Jak udělat revoluci stojí za přečtení, protože je zábavná i poučná. Snad je to dostatečná charakteristika dobré knihy.