The Ghost in the Shell 2 na kult jedničky nenaváže

První díl Ghost in the Shell zůstane navždy ikonickou mangou, která inspirovala několik proslulých filmů, počítačových her a anime seriál. Jde o dílo, které položilo základy pro moderní mangu. Dokáže druhý díl pokračovat v podobném duchu?

Jak se to vezme. Pořád je to příjemně tlustý manga book plný cyberpunku a lákavých kreseb. Na druhou stranu je tu možná až příliš textu a specifických pojmů, přes které bohužel zaniká samotný příběh.

Tempo vyprávění i dějové linie mají problém, protože Masamune napsal scénář, kde se prostě kecá a kecá a mnohdy už přemýšlíte, jestli to celé vůbec dává nějaký smysl, či zda vám třeba kvůli nepozornosti neuniká nějaký důležitý detail či myšlenka. A je mi líto, ale po jednom přečtení na tuhle otázku nedokážu odpovědět a nejsem si jistý, že budu mít chuť se tím probírat podruhé. Téměř jistě vím, že špatným překladem to nebude, protože japanoložka Anna Křivánková odvádí na překladech mangy pro Crew už řadu let výbornou práci a za překlad prvního dílu Ghost in the Shell dokonce dostala minulý rok cenu Muriel.

Alespoň nastíním, o čem komiks je. Hlavní hrdinka nyní vystupující pod jménem Motoko Aramaki, dělá ochranku ve velké nadnárodní korporaci a po pěti letech, která uplynula od děje v první knize, se naučila datovým tokem přenášet své vědomí včetně svých speciálních bojových a taktických dovedností mezi různá robotická těla, která si „rozházela“ po celé zeměkouli a svou bojeschopnost tak de facto zmnohonásobila. Velmi mocná bytost. Ale když bojujete s nespoutanou umělou inteligencí v těch nesprávných rukou, zapotíte se i jako „super-techno-žena“ Motoko.

V prvním díle dostanete černobílý komiks s jen několika kolorovanými stranami, dvojka to má přesně naopak – až na pár výjimek jde o komiks kompletně v barvě, což se u mangy zas tak často nevidí a já osobně jsem to ocenil. Z kresby, úhlů pohledů a různých efektů (přidávajích obrázkům dynamiku) místy až přechází zrak. Tady dávám jednoznačně palec nahoru.